• Úvodní strana
• Zajímavosti
• Otázky
• Fotogalerie
• Zábava
• Vaše Lavice

Večer s jelenem

Včera jsem zažil jeden z těch večerů, které dokážou překvapit. Smluvený sraz byl před osmou na Václavském náměstí (ano, to je v Olomouci - před Dómem). Měl to být jen kulturní večer, tak jsem vyrazil autem, protože je to tak úžasně pohodlné a ještě k tomu levnější.

Na místě jsem byl o tři čtvrtě, přičemž mi volal Pospa, že nedorazí, protože má nějaký dýchánek se sestřenicemi, ale za hodinu a půl bude volnej. Chvíli poté přišel Kohla, ze kterého vylezlo, že taky přijel autem. Ach jo, kam ten svět spěje... Procházeli jsme potemnělou "zahradou" arcidiecézního muzea, ale nic nenapovídalo, že by se tu dnes mělo něco konat. Filip tu taky není, protože je v Mořici na jazzové mši. Jsme lehce na rozpacích. Zkoušíme ještě Metropol, ale tam to taky vypadá zavřeně. Ať už je to kdekoliv, prošvihli jsme začátek, tak jdeme čekat před Mořice na Filipa. Pospa nám poradil, ať se jedeme někam projet, tak přemýšlíme nad vhodnou destinací. Filip líčil, jak před týdnem na Libavé poslouchali jeleny...

A tak se stalo, že jsme v sobotní večer vyrazili z města... poslouchat jeleny.

Osudnou chybou bylo, že jsme neměli vůbec žádnou mapu. Do Města Libavá jsme to zvládli v pohodě, akorát se ukázalo, že Filip měl na mysli jen ten vojenský prostor a úplně z druhé strany, Libavá samotná v tom nefigurovala. I tak jsme se za městem zaposlouchali do večerního ticha. Bohužel to bylo pouze ticho. Jeli jsme tedy dál ke kostelu ve Staré Vodě, což je dávno zaniklá obec, z níž zbyl jen velký kostel uprostřed libavských lesů. Tam jsme podnikli už třetí naslouchací pauzu a jaké bylo naše nadšení, když jsme z lesa slyšeli vzdálené jelení troubení. Cíl cesty splněn.

Od této chvíle se ale naše cesta už nedala nazvat zrovna jistou. Přes oblíbený Budišov na Budišovkou a další vesnice s divnými jmény jsme projížděli dál a dál, ale nikde ani náznak ukazatele na Olomouc. Nakonec se to protáhlo do pozdních nočních hodin, než jsme spatřili světla našeho velkoměsta. Ještě že nevíme, kolik jsme ujeli kilometrů, ale v nádrži znatelně ubylo. Na Kohlu navíc už hodinu čekali rodiče, aby je zavezl domů, protože jim ujel autobus. Doporučili jsme mu nepoužívat historku s jelenem, tak nevím, jak se z toho nakonec vyvlíkl.

Pospa byl trochu nasranej, že prej na nás čekal a musel domů pěšky či co. Ještě k tomu přišel o skvělý zážitek, protože místo hospody nebo kina jet poslouchat jeleny prostě stojí za to.

Komentáře