• Úvodní strana
• Zajímavosti
• Otázky
• Fotogalerie
• Zábava
• Vaše Lavice

Švýcarsko 2009 (3)

DEN PATNÁCTÝ

Ten čas ale letí, už je zase pondělí. Dnešek byl ale velice zajímavý - po snídani přijel Kohla, protože jeho rodina je pryč, tak byl dnes u nás. Dopoledne jsme s Isabel a Waltrem jeli do lesa, kde jsme naskládali dvě vlečky dřeva a po obědě jsme je šli vyskládat. Tentokrát už jen já s Kohlou, protože ostatní jeli na cibuli. Začali jsme druhou vlečkou, protože tam to šlo celkem v pohodě. Jediný problém byl, že to z ní ke stěně byl asi metr a půl, ale chytře jsme to vyřešili starými dveřmi použitými jako můstek. V průběhu přišel nějaký neznámý borec, tak jsem byl nejprve zmatený, ale pak se to vyjasnilo - chtěl k nám dát válec (takový ten velký žlutý stroj). Nabídku na řízení válce jsem taktně odmítl, i když by to mohl být zajímavý zážitek. Sjel tedy z rampy návěsu, zaparkoval válec za dům, rozloučil se, nasedl do tahače a odjel... To se přece stává, že vám někdo doveze válec, ne?

Po menším intermezzu jsme pokračovali se dřevem. Dodělali jsme tu jednu vlečku a začali s tou přední. Asi v půlce nastala nemilá, avšak očekávaná situace - dřevo už skoro nebylo kam dávat, chtělo by to popojet... Nikdo na blízku, klíček v traktoru... Tušíte správně! Traktor má sice trochu více pák, ale až na jednu jsme je identifikovali. Pak tam je teda hromada dalších, které slouží k ovládání všelijaké hydrauliky, přídavných strojů a tak. Nebudu popisovat technické detaily, prostě jsme s tím párkrát popojeli, ale vzhledem k blízkému stromu jsme se dostali do lehce bezvýchodné situace. Raději jsme tedy přestali a vyskládali další dřevo. Pak jsme chtěli zahladit stopy. Traktor stál totiž asi o dva metry vedle a navíc tak, že přes větev stromu nešly otevřít jedny dveře. Z neznámého důvodu se nám už ale nepodařilo nastartovat a to jsme zkusili pohnout fakt se vším. Vymysleli jsme novou taktiku, a to ruční posunutí vleček tak, aby to nevypadalo tolik nápadně. Jednu jsme celkem odtlačili, ale s druhou, ještě s tunou dřeva, to šlo hůř. Po metru jsme nedokázali vytočit nápravu a lehce nabourali do postaveného dřeva. Přes veškerou naši snahu s tím nešlo hnout a traktor jsme už taky nenastartovali.

Zatím se nám jen Waltr smál, že pohnout s těma vlečkama ručně fakt moc nejde. Zítra to doděláme s traktorem, tak doufám, že nic nepozná. Kohla se už ale nechal slyšet, že ráno se za ním zapráší jak za kočárem. No aspoň to budu mít na koho svést.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

DEN ŠESTNÁCTÝ

Uff... tak nějak bych začal dnešní den - traktor totiž jezdí a nikdo nemá podezření, že bysme s ním včera něco dělali. Během půlhodinky se tedy dalo vyskládat to zbylé dřevo. Pak jsme ještě dělali nějaké drobnosti, přičemž nová silnice se pomalu ale jistě blížila. Waltr šel vyjednávat, kde a jak se bude asfaltovat a že před vjezdem nechce žádnou strouhu na lepší odtok vody - kdo přes to má pak jezdit? Asi hodinu jsme strávili sledováním, jak jim to jde a jestli to dělají správně. Můžu napsat několik poznatků. Bylo jich na to pouze 6 + 2 řidiči náklaďáků, které přivážely asfalt. Žádná horda cikánů, ale přesná a rychlá práce. Jen za dopoledne udělali asi kilometr silnice z vesnice až k rozcestí nad pastvinou.

Odpoledne jsme už po nové cestě jeli na blízkou louku, kterou je třeba posekat. Taky se posekal okraj jedné cesty, takže jsem zase posunoval trávu o půl metru, aby šla nabrat. Na jedné malé nepravidelné louce jsem pak krkolomné tvary posekané trávy usměrnil do pěkné křivky, kterou šlo snadno nabrat. Waltr to označil za wirklich praktich. Kolem třetí odjel pro bedny od cibule, takže jsem měl více jak hodinu na přesunutí pár malých bedýnek se dřevem za stodolu. Když přijel, tak se ty bedny ještěrkou přeskládaly do stodoly, načež začalo pršet. Chvíli jsme strávili ještě s Erikou díváním se na déšť a pak usoudili, že dnes už nemá smysl nic dělat. Po náročném včerejšku by se dnešek dal nazvat odpočinkovým.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

DEN SEDMNÁCTÝ

Po snídani jsem šel vykopávat a třídit první metr brambor pro změnu na druhé straně pole, což nakonec vyšlo až do oběda. Na oběd jsme měli palačinky buďto s Nutellou, marmeládou, nebo skvělou ovocnou rozmixovanou směsí. Už ani nevím, kolik jsem jich měl, ale bylo to dost.

Odpoledne jsme s Waltrem vyjeli na blízké cibulové pole, kde se muselo provést totéž, co s bramborami - vytrhat cibule ze začátku každého řádku, aby tam šlo najet strojem. Cibule se naštěstní nemusí vykopávat a třídit, tak to šlo velmi rychle. Pak se tam najelo s takovým vyhrabávacím a usměrňovacím strojem, který cibule naskládá do dlouhých lineárních hromad. Špatně se to popisuje, ale prostě na jednom místě se ty cibule hromadily a odmítaly vypadnout, tak jsem je musel vždy trochu postrčit. Po prvním projetí jsem se pokusil vysvětlit Waltrovi moji ideu posunutí jedné gumové věci tak, aby to šlo lépe. Nakonec se to povedlo, cibule přestaly stávkovat (až na ojedinělé případy) a už jsem jen lehce přikopával ty, co vypadly bokem.

K večeři byly fondue, ale pro mě bylo připraveno i náhradní řešení. Na začátek jsem to ale zkusil a ukázalo se, že to není vůbec špatná záležitost. Sýr je totiž dost slaný a postrádá tu obvyklou nechutnou chuť. Dostal jsem tedy spešl vidličku a vesele nořil veku do bublající hmoty. Na fondue tu mají i speciální jednorázové hořáčky, dokonce i speciální sadu na regulaci plamene. Došlo ale při konverzaci na téma, jak často si fondue dělají a ukázalo se, že naposledy to bylo někdy v zimě.

Přidám ještě Kohlův aktualizovaný deník... Užívejte si prázdnin, dokud to jde.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

DEN OSMNÁCTÝ

Dnes toho není tolik, ráno jsme byli "sklidit" trávu. Taky utekla jedna kráva, ale úspěšně jsme ji nahnali zpátky. K obědu byly už poněkolikáté jako příloha takové zapečené brambory a zjistil jsem, že to jsou Berner Rösti, typický pokrm pro oblast kolem Bernu. Odpoledne se pokračovalo s cibulí ve stejném duchu, jako včera, akorát jsme ještě asi hodinu a půl vyhrabávali otravný popínavý plevel z okraje pole. Na večeři byl švestkový koláč... domácí, pochopitelně.

S kohlou jsme se shodli, že ten pobyt tady zatím nemá chybu. Příští rok by už ale nejel, prý to jednou stačí. Pravda že kdybych nebyl tady, ale u rodiny Patrika (ten co bydlí ve vesnici s Kohlou... psal jsem o něm už), tak by to nebylo nic pěkného. Pije se tam permanentně mlíko a pořád dělá něco s krávama. Ve vjezdu visí ohromný, nechutný a děsivý větrák na vyfoukávání smradu. Když jsem to tam poprvé viděl, tak mě napadlo "tady bych fakt být nechtěl". Je v tom trocha hazardu... se životem.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

DEN DVATENÁCTÝ

Ráno jsme jeli opět pro trávu, pak ale přišla ta zajímavější část. Hledání myší. Už třetí den v noci škrábou někde na půdě a dnes už to prý bylo fakt nesnesitelné. Dům byl několikrát přistavován a upravován, takže cesta byla velice zajímavá. Ze "stáje" pro krávy jsme vylezli po žebříku nahoru, přelézali balíky sena, přičemž na konci byla zeď. Waltr však oddělal jednu protipožární desku, která odhalila otvor cca 50x30 cm, kterým se lze prosoukat dál. Když se podíváte na fotku fasády domu v zajímavosti z prvního týdne, je tam vidět velký oblouk nad balkónem. Dovnitř tohoto oblouku jsme se dostali, přelezli zleva doprava a kousek dozadu, kde jsme objevili nějaké díry, které se budou muset zadělat. Snad to pomůže.

Odpoledne jsme vyjeli s traktorem a návěsem na nedalekou pastvinu, kde byly dvě krávy a dvě telata. Cílem bylo dostat ty telata do návěsu, ale nebylo to tak jednoduché. Nakonec se tam podařilo nahnat jednu krávu s teletem, takže je Waltr odvezl a s celou rodinou jsme šli nahánět ty zbylé. Zabralo to dvě hodiny, protože když se taková kráva rozhodne, že nepůjde, tak s ní nehnete. A když vám uteče přes celou louku, tak není zrovna jednoduché nahnat ji zpátky. Až byl všechen tur pryč, zvětšili jsme pastvinu předěláním ohradníků a nakonec tam navezli jiné dvě krávy, aby ještě do podzimu dorostly do správné váhy.

Když jsme se vraceli, kolem domu vesele jezdil sedmiletý kluk na velké sekačce na trávu. Prý ho to hrozně baví a že už od pěti let s tím seká. Já neměl v sedmi (natož pak v pěti) letech ani autíčko na ovládání!

Co mi chybí: dětství se zahradním traktorem

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

DEN DVACÁTÝ

A je tu zase sobota, tentokrát má volno i Kohla, protože jedeme s Hansem Gherim (hlava jeho rodiny) na den otevřených dveří do blízké vodní elektrárny Hagneck. Na řece Aaře stojí od roku 1900, ale od té doby se už párkrát předělávala. Mohl bych vám asi podat menší přednášku, ale raději vás toho ušetřím, protože se mi nechce oťukávat prsty... Kohla byl fascinován industriálním zápachem olejů a ložisek v generátorovém sálu, zatímco mě jeden aktivní zaměstnanec BKW vysvětloval vše, na co jsem se podíval. Po pár minutách jsem se z toho vyvlík a Patrik nám mohl udělat foto.

BKW je tu takový místní ČEZ a v ziscích nebudou za námi příliš pozadu. Nejen, že byla návštěva zdarma, navíc dostal každý Bratwurst a nealkoholický nápoj. K tomu spoustu prospektů, BKW bonbóny, BKW nafukovací míče, BKW klíčenky atd... K takové akci patří i atrakce pro děti, z nichž jednu bych nazval "co se dá vymyslet s jeřábem a basama od piva".

Na oběd jsme byli doma a odpoledne ke mně přijel Kohla. Tradičně jsme si zastříleli a taky plánovali něco na pátek (nebudu prozrazovat předem). Pak jsme sjeli do Aarbergu mrknout na vyhlášený trh se starožitnostmi, aneb prodej všechny krámy, co máš. Bylo toho plné náměstí, okolní ulice i ten dřevěný most. Dali jsme si s Kohlou dvě soukromé soutěže:
1) Najdi pěknou Švýcarku
2) Najdi největší kýč.

První soutěž jsme brzo vzdali a raději hledali ten superkýč. Nechtěli jsme žádné klišé, jako trpaslíky, lampičku Tweety, nebo hodiny s jeleny.... nakonec jsme zvolili meditující žábu.

Erika s Waltrem jsou pryč až do zítřka a Isabel jela na nějakou houseparty. Tak co doma... Urs operativně pozval dva kámoše (jednoho jsem znal už z Dorffestu), dones pivka, filmy... Prosadil jsem pouze anglické titulky. Ach ta demokracie.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

DEN JEDNADVACÁTÝ

S použitím integrálu jsme spočítali, že se dnes dostáváme do druhé poloviny našeho pobytu. Ani mě to moc netěší, protože už nás čekají pouze dva víkendy a přitom bych toho chtěl ještě hodně vidět.

Dnes nás opět vzal Hans Gheri, tentokrát do pohoří Jura. Je to sice odsud pár kilometrů, ale objížděli jsme to takovýma oklikama, že to vyšlo na celý den. V devět ráno mě vyzvedli a jeli jsme kolem místní atomové elektrárny, přes spoustu vesnic na nějaký kopec, zase dolů, objeli jezero, zase na jiný kopec, přes jiné vesnice... no trochu jsem si oseděl pozadí. Hans je navíc takový vykecávací typ, takže nám bez přestání vyprávěl všelijaké zajímavosti z regionu, problémy místních farmářů, celou historii té jaderné elektrárny atd... První hodinu to bylo zajímavé, snažil jsem se vyptávat apod, ale po třech hodinách už jsem si přál, aby už zmlknul. Bohužel se mi to vyplnilo v momentě, kdy pustil českou dechovku.

Nebudu popisovat všechna místa, která jsme viděli, přejdu rovnou k tomu hlavnímu - vrcholu Chasseral (1607 m.n.m.). Autem lze dojet do sedla asi půl kilometru od vrcholu, takže jsme pouze pohodlnou cestou došli k věži a zpět. Výhled byl úžasný

Byli jsme taky v městečku Murten, na hoře Weissenstein a několika dalších místech, ale zase nemusíte vědět a vidět všechno.

Tak od zítřka zase v nové zajímavosti... mějte se pěkně.

Komentáře