• Úvodní strana
• Zajímavosti
• Otázky
• Fotogalerie
• Zábava
• Vaše Lavice

Švýcarsko von Kohla

DEN 1. - 9. 8. 2009

Z domu jsme vyrazili autem zhruba o půl dvanácté, ještě jsme se totiž stavovali u babičky. Poté jsme vyzvedli Duduho, rozloučili se s jeho rodiči a vydali se směr Brno. Do obchodního centra Futurum jsme dorazili o hodinu a půl dřív, takže jsme zašli na kafe a na nákupy (samozřejmě jsme nic nekoupili...). Venku již čekala početná skupinka lidí se spoustou zavazadel (já měl čtyři, ale na poslední chvíli jsem jedno rozdělil mezi tři zbývající), ke které jsme se přidali. Po chvíli přijel autobus s velmi, ale velmi nepříjemným řidičem, který se rozhodl přebytečná zavazadla narvat na záchod. Následovalo loučení s blízkýmí a odjezd do Bernu. Dudu to téměř okamžitě začal rozbalovat na vedle něj sedící blondýnku, ze které se vyklubalo milé děvče. Po hodině jízdy jsme měli hodinovou pauzu u Freeportu, pokud se vám nechce do Disneylandu a máte rádi tuny kýče, tak tohle je to správné místo pro vás. Jízda autobusem se brzy stala velmi nepohodlnou, z části to bylo tím, že se mi neustále posunovalo sedadlo dopředu a dozadu, z části také mou výškou. Po úmorných 3 hodinách jízdy jsme konečně zastavili a tentokrát, zcela nepochopitelně, opět na hodinu. Vyfotili jsme, co se dalo a provedli malý sociologický experiment s popelnicí přetékající odpadky (nakonec ji upřednostnilo před vzdálenější prázdnou popelnicí 5 lidí). Další zastávka trvala jen půl hodiny. Následoval film Scary Movie 4, který je tak blbý, až pobaví. To, co následovalo, se za spánek považovat opravdu nedá...

Počasí - polojasno, místy poprchává
Nálada - "Nejbližším vlakem jedu dom!"
Co mi chybí? - místo na nohy

DEN 2. - 10. 8. 2009

Zhruba okolo čtvrté hodiny ráno jsme zastavili na parkovišti v Curychu, po hodině a půl trapného ticha a spánku vyzval řidič 7 lidí, kteří zde měli vystupovat (mezi nimi i blonďaté děvče z předchozího dne), ať si laskavě vystoupí a vytáhnou svoje zavazadla. Kolem osmé hodiny jsme dorazili do Bernu, vystoupili, sebrali zavazadla a dostali lístky na vlak, který nás o půl desáté zavezl do Lyss. Na nádraží již čekalo několik rodin, ke kterým jsme se přihlásili. Mě a ještě jednoho kluka vyzvedl postarší pán se stříbrným Passatem 1.8 a odvezl nás na farmy (jsme od sebe asi 150m). U domku stavěného nejspíš před vynálezem cihly a estetiky mi hned bylo jasné, co bude mým úkolem - 150 slivoní s těmi nejhezčími švestkami, jaké jsem kdy viděl, je potřeba očesat a švestky prodat. Ze zahrady přišla paní Hanni a tak jsme se všichni seznámili (jsem tu já, Hanni, Hans a 5 koček). Po uvítání domací jablečnou šťávou a velmi hutným chlebem jsem byl zaveden po venkovním schodišti do svého pokoje - stylové apartmá se sprchou a záchodem, nejvíce mě zaujalo obrovské pohodlné křeslo, které je mi potřebné asi jako noty Steevímu Wonderovi, protože jsem si nedotáhl ani jednu knížku. Vybalil jsem se a po pár dílech HIMYMu seběhl dolů na oběd. Byl jsem velmi mile překvapen kuchařským uměním Hanni, protože hovězí kostky s bramborovou kaší a salátem byly výborné. Po obědě následovala rozpustná káva a horlivá konverzace s Hansem o rozmarech počasí v posledních dnech a letech. Rozhodl jsem se dát si ještě dospávací pauzu, která trvala až do večeře v 7 hodin. Na večeři se stavil i jeden ze 4 synů, který přijel pomoct s přestavbou domu. Palačinky z bramborové kaše byly výborné jak v kombinaci se salátem, tak i s hruškovým kompotem. Po večeři jsem si přečetl pár stránek Top Gearu a šel spát.

Počasí - zataženo, mírný vítr
Nálada - "Je to tu úžasné, cítím se jako na chatě."
Co mi chybí? - čeština

DEN 3. - 11. 8. 2009

První pracovní den. Snídaně v 7 ráno v evropském stylu chleba, máslo, marmeláda a čaj. Po snídani jsem šel s Hanni pro mléko k sousedům. Dopolední náplní bylo sbírání švestek ze stromů před domem, což se zdá na první pohled celkem snadné, ale ve skutečnosti musíte být velmi vybíraví - na trh jde jen to nejkvalitnější ovoce, a navíc máte za chvíli ruce pokryté bílým práškem, který je na povrchu švestek (taková ta matná světle modrá barva). Ale na druhou stranu je to velmi zajímavá práce, protože Švýcaři léty praxe vyvinuli úžasné pomůcky - vezmete švestku a hodíte ji do proutěného košíku, který máte přivázaný k opasku, jakmil je plný, tak jen stačí vyměnit košík za prázdný a můžete pokračovat. Poté se šlo házet jakési místní ovoce do sudů, kde bude kvasit a nakonec z něj vyrobí místní alkohol, tohle byla další špinavá práce - tu a tam je nějaký plod shnilý a musí se hodit do vyhrazeného kyblíku a také nejsou ty plody příliš konzistentní, takže máte po chvíli ruce pokryté sladkou lepkavou hmotou. Naházel jsem toho dva sudy, poté Hanni odešla a půjčila mi svoje hodinky, abych věděl, kdy mám přijít na oběd. Po obědě (kostky z předchozího dne a těstoviny) a kafi jsem nasbíral další 2 sudy onoho ovoce a poté ještě 2 sudy švestek, které jsme setřásali ze stromů. Po večeři (zapečené těstoviny se sýrem) se tu stavil Radim na kole. Hans mi půjčil jedno z kol (ale opravdu oldschoolový počin - berany a klipsny), které se tu válí, nalepil doklad o pojištění a mohli jsme vyrazit. Z Radima vypadlo, že se má dobře, má rychlý internet a rozumnou pracovní dobu s ještě rozumnějším denním rozvrhem. Domů jsem přijel asi v 9 hodin (cesta k Radimovi trvá asi 5 minut a je velmi, řekněme, vertikálního rázu), dojedl jsem sendviče, co mi zbyly z autobusu a kouknul na pár dílů HIMYMu. A málem bych zapomněl, že dnes započala přestavba terasy před domem, přijel velký, upocený a zle vypadající zedník se zbíječkou a začal rajtovat po okrajích betonové desky, když za celý den udělal asi jeden metr čtverečný, tak mu došlo, že na tuhle práci se musí jinak, ale o tom až zítra.

Počasí - polojasno, bezvětří
Nálada - "Ta práce je celkem hnusná."
Co mi chybí? - bublinky (pijeme jen bylinkový čaj a domácí jablečný mošt)

DEN 4. - 12. 8. 2009

Po snídani jsem šel sám pro mléko, potom následoval velký sběr výběrových švestek - zákazník chtěl 150 kg. Vzadu v sadu bylo fajn (nakonec se ukázalo, že těch 150 stromů před domem je jen slabý odvar těch snad tisíce ovocných stromků za domem), práce šla od ruky a do oběda bylo hotovo. Člověk by nevěřil, jak se při trhání ovoce krásně přemýšlí nad nejrůznějšími věcmi, v sadu je totiž ticho, příjemný vzduch a spousta stromů (das ist eine Überashung) a po pár minutách prostě přestanete myslet na švestky a máte "mentální volno". Po obědě (bratwursty a vařené brambory) jsme sesbírali do sudu švestky popadané a odhozené při ranním sběru. Zbytek odpoledne zabralo sbírání hrušek (250 kg) a jejich následné třídění na 1. a 2. jakost. Sbírání hrušek je z technického hlediska snad ještě zajímavější práce než sběr švestek - máte přes rameno hozený velký anatomicky tvarovaný proutěný koš, který má plátěné dno, jakmile je plný, skloníte se k přepravce a pomocí háčku na straně odepnete dno a hrušky pomalu vysypete. Radim mi psal, jestli bych se u něj nestavil, ale večeře byla velmi pozdní, o půl osmé jsem dostal chleba, sýr a salám, protože Hanni šla za svými vrstevnicemi na pokec a tak jsem nakonec k Radimovi nejel. Večer jsem dokoukal HIMYM a šel spát. Na stavbě se dneska děly velké věci, přijel chlápek s malým bagrem, který měl místo lžíce obrovskou zbíječku (tímhle dostat ránu do kebule, tak z vaší mrtvoly můžou udělat držák na cedule :)) a myslel to vážně. Nemá smysl se rozepisovat o rámusu, jaký to dělalo, byl to prostě bugr jak sviňa, když to řeknu slušně. Za celý den odboural komplet desku a nechal pod sebou spoušť jak po výbuchu, upocený zedník obíhal kolem dokola s nůžkami na ubertlusté kulatiny a posílal k zemi visící železa, kterými byl beton provázán.

Počasí - pařák
Nálada - "Na práci jsem si zvykl, ale bolí mě rameno."
Co mi chybí? - HIMYM :'(

DEN 5. - 13. 8. 2009

Dopoledne jsme dočesali zbylých 6 hrušní (stejného druhu; jinak je jich tu ještě dost nezralých) a posbírali zhruba sud a půl mísního ovoce (říkají tomu "Pflaumen", ale český ekvivalent jsem ve slovníku nenašel, takže to bude něco opravdu místního... jestli narazíte na malé červenožluté sladké ovoce s peckou, dejte mi vědět). Na oběd opět bylo maso (opravdu nevím, co všichni měli s tím, že tu vůbec nemají salámy - k obědu byly nakládané špekáčky a na svačinu lovečák!) s bramborovým salátem (s tím naším to nemá nic společného, prostě jen vařené brambory se zálivkou) a rozpustné kafe - životabudič! Odpoledne jsme nasbírali ještě pár kyblíků kleine Plumen. Poté zmizela Hanni ve stodole a vrátila se s náručí plnou pytlů od hnojiva, zatím jsem neměl tušení, jaké peklo mě čeká. S Hansem jsme na traktor přidělali plošinu a přivázali pytle. Po chvíli jsem pochopil, že si mám nasednout na traktor, tak jsem naskočil na levý blatník a stále netušil, co se bude dít. Hanni se ujala řízení a dovezla mě k jejich poli s cukrovou řepou kousek nad domem. Cesta byla naprosto awesome (české slovo "úžasná" to nevystihuje úplně přesně), prostě si jen tak drandíte na traktoru za masivního doprovodu vysokoobjemového dieselu pod kapotou a užíváte si krajiny. Když jsme dojeli k poli, tak mi pomalu začalo docházet, v jaké šlamastice jsem se ocitl - tu a tam mezi řepou čouhala jakási místní odnož plevele. Teď si zkuste spočítat, kolik řad řepy je na poli 100x100m, když jsou od sebe vzdáleny zhruba 40cm... Ano, je jich hafo, možná i mrtě a pokud děláte 4 řady naráz rychlostí 1 cesta/ 20 minut, tak si asi umíte představit, jak dlouho ta zatracená práce mohla trvat. Za odpoledne jsme udělali asi 1/4 pole a já byl úplně grogy. Večer jsem zajel za Radimem, napsal mejla našim, potom dojel zpátky, lehl, rozkoukal Hunter X Hunter (mimochodem výborné oldschool fajtó anime) a šel spát. Dneska se na stavbě dočišťovala práce bagru - Hans, zedník a traktorista se chopili bouracích kladiv.

Počasí - pařák jak sviňa
Nálada - "Co jsem komu udělal?!"
Co mi chybí? - alkohol

DEN 6. - 14. 8. 2009

Pátek začal sběrem švestek, který zabral téměř celé dopoledne. Zhruba v 11 hodin mi byla nabídnuta cesta do sila s obilím - kdo by odmítnul jízdu na traktoru do Aarbergu. Jeli jsme 2 traktory, za každým byla zaháknutá vlečka plná obilí, do Aarbergu jsem jel s Hansem, který mi po cestě vyprávěl o Juře, na kterou je z Lobsigenu krásný výhled. V silu mi opět spadla brada na zem... Ti Švýcaři snad nedělají nic jiného, než že vynalézají nejrůznější zlepšováky, pokusím se vám popsat, jak to funguje v silu. Představte si hranatou věž, teď zvětšte půdorys zhruba desetkrát a výšku dvakrát, protože jsme ve Švýcarsku (pro orientaci - 50x50x80m) a k ní z boku přilepte halu (ano, obrovskou), do té haly najedete s traktorem, je zde na zemi pás z mříží a zhruba na vzdálenost šířky traktoru je pás perforovaného plechu, na ty pásy najedete a otevřete jednu bočnici vlečky - obilí se začne sypat mřížemi do dopravníku pod nimi, týpek s kyblíkem během toho odebere vzorek a jde otestovat kvalitu. Ale jak docílíte, aby se vysypala celá vlečka? Správná otázka! Odpověď je jednoduchá, ale okouzlující - opodál se vyskytují dva čudlíky, zmáčknutím jednoho z nich vyjede pás perforovaného plechu nahoru a nakloní tak celý traktor (v nejvyšší poloze asi o jeden metr a to už je sakra náklon!), druhý čudlík to samozřejmě vrací zpátky. Po vysypání jedné vlečky se vyměnili řidiči a já jel s Hanni domů na další výtečný oběd - párky s bramborovým salátem a lančmít. Po obědě jsme otrhali pár jabloní (stejný systém jako u hrušek) a byl jsem vyslán pro 12 pytlů od hnojiva, bohužel:(((. Tři hodiny trhání trávy v tom největším pařáku, no to mě fakt po*er už! Večer jsme s Radimem jeli do Aarbergu na průzkum, objevili jsme krásné historické náměstí a zastřešený dřevěný most. Po cestě zpátky jsme navštívili vodní elektrárnu a zasmáli se nad ekologickou budoucností výroby elektrické energie - větrné a solární elektrárny jsou prostě k ničemu a výkon atomové elektrárny nic nepřekoná, a jelikož jsme nechtěli jet zpátky do kopce, tak jsme to vzali oklikou, která se ukázala být delší, zato horší cestou. Na stavbě se uklízely sutiny, za pomoci synátora to chlapi dali do pořádku během pár hodin.

Počasí - stále pařák jak sviňa
Nálada - "God smite some lightning upon that bloody field!"
Co mi chybí? - internet

DEN 7. - 15. 8. 2009

ROADTRIP - viz Radim

Počasí - bez mraků, příjemný větřík
Nálada - "Švajc je nádherná země."
Co mi chybí? - český holky

DEN 8. - 16. 8. 2009

Neděle, konečně den "plánovaného" volna. Snídaně o půl deváté a zpráva od Radima - to nám to moc dlouho nevydrželo. No co, naskočil jsem na kolo a dojel do Radelfingenu, odkud nás asi po půl hodině odvezl synátor Pfisterů symbolicky červeným Nissanem, a že to po cestě řezal... Sraz se konal na náměstí v Aarbergu, celkem se tu sešlo zhruba 100-150 majitelů, vozů i rádoby pěkných spolujezdkyň. Mezi nejvzácnější kusy patřily 2 F40 (!!!), 3 Testarossy (!!) a 3 fungl nové Californie (!), dál tu bylo hafo F430, pár 599 a 612, také nějaké starší 360 a asi 40 aut starších 15 let (i pár klasik z 60. let). Shodli jsme se na tom, že se nám žádné nelíbí tak moc, že bychom ho ukradli (leda 599) a tak jsme šli zpátky k autu. Po cestě jsme potkali 2 Dodge - jeden pick-up a SRTčkový muscle car. Z Radelfingenu jsem jel zpátky opět na kole a akorát jsem to stihl na oběd (ale nemůžu si vybavit, co ten den bylo k jídlu). Odpoledne jsem lehl do postele a zrovna koukal na anime, když se ozvalo klepání a Radim rozrazil dveře, že se jde ven. Údajně mě předtím prozváněl, ale položil to dřív, než to zazvonilo! Zašli jsme tedy k Patrikovi, ale až napodruhé, napoprvé nebyl doma. Prohlídli jsme si fotky ze soboty a povyměňovali přes fleshky. Následovalo několikahodinové flákání po Lobsigenu - šli jsme k jezeru, do sadu, hledat obchod (neúspěšně), lesem a domů. Pokračoval jsem tedy ve své poobědové činnosti a úplně zapomněl, že má večer přijet celá rodina, což mě docela překvapilo, když jsem vletěl dolů na večeři a tam seděla banda úplně cizích lidí. Následovalo trapné představování a odpovídání pořád do kola na otázky typu "Odkud jsi?", "Jak dlouho tu budeš?",... Ale kotleta na grilu a masivní množství jahodového vína (tohle hodně pomohlo tu večeři přečkat) stály za to. A kdo uhádne, co jsem dělal večer... Psal deník ;)

Počasí - snesitelný pařák
Nálada - "Heh, v tom je alkohol!"
Co mi chybí? - olivy

DEN 9. - 17. 8. 2009

Ráno jsme se vzbudil se silným bolehlavem, asi jsem toho vína neměl vypít tolik (ta potvora byla sladší než kola). Celé dopoledne zabralo moje oblíbené sbírání Pflaumen a poté i neoblíbený sběr kleine Pflaumen. Na oběd byly Bratwursty a brambory s mrkví. Po obědě jsme udělali 150 kg švestek (půlka stromů tohoto druhu je konečně očesaná!) a pak jsme setřásali švestky na plachty a sbírali je do sudů. Když jsme nakládali dvousetkilový plně kvasící sud švestek, který stál pod stromem, na traktor, tak nám málem spadl, ale naštěstí jsem z paty vycucal dost síly a sud se povedlo naložit na paletu (za traktorem je vidlice jak na ještěrce, na kterou se dává buď paleta nebo deska). Večer se mi zdálo, že celý den uběhl až extrémně rychle, ale pak mi došlo, že na tom není nic špatného, nikdo přece nechce, aby se práce vlekla... Na stavbě se opět něco děje, zedník připravoval podklad pro provizorní dřevěný strop a bednění.

Počasí - nesnesitelný pařák, k večeru trocha deště
Nálada - "To nám to krásné ubíhá."
Co mi chybí? - dnes nic speciálního

DEN 10. - 18. 8. 2009

Den 10., tzv. "ovocný den", začal vcelku v pohodě - dosbírali jsme zbytek švestek dříve zmiňovaného druhu (opět zrhuba 150 kg) a jelikož nám zbyla ještě asi hodina a půl času, šli jsme sbírat mirabelky (nevím, jak se to jmenuje česky), což je sladké ovoce velikosti větší třešně a barvy citrónu, bohužel jich nějaký sadista chtěl dvě plata, takže bylo do oběda co dělat (až toho zmrda najdu, tak mu zakroutím krkem). K obědu byly výborné vepřové kousky na žampionech s bramborovou kaší. Po obědě jsme šli nasbírat pár hrušek (to jsem si myslel na začátku). Když jsme udělali 20 beden, tak Hanni jela s traktorem dolů a řekla mi, ať mezitím nasbírám 3 prázdné bedny, co mi tu nechala. Když jsem je nasbíral, tak jsem seběhl dolů a tam už čekal traktor dalšími 20 prázdnými bednami na paletě. No co, 20 se ještě dá zvládnout, tak jsme to nasbírali. Mezitím jsem stihl jednou spadnout z žebříku, ale hrušku, pro kterou jsem se tak moc natahoval, jsem naštěstí sebral. Jakmile jsme nasbírali těch 20 beden, tak Hanni zase řekla, že jede dolů a já ať mezitím nasbírám těch tentokrát 5 beden, co mi tu nechala. Pomalu jsem začínal mít podezření na nějakou levárnu. Po chvíli přijelo na traktoru dalších 10 beden. Nezbývalo než je naplnit - celkem padlo 12 z 21 stromů a nasbírali jsme přes tunu hrušek. Tomu zmrdovi asi 2 bedny mirabelek málo... Po práci (díkybohu, že jsem těch 50 beden nemusel třídit) jsem okamžitě vletěl do sprchy. Večer jsem dokoukal Hunter X Hunter, konec byl docela zvláštní, ještě si budu rozmyslet, jestli se mi to líbilo... Zedník dokončil provizorní strop a bednění.

Počasí - 32°C!!! Celý den na slunku, jsem myslel, že chcípnu!
Nálada - "Am I dead?!"
Co mi chybí? - cokoliv studenýho

DEN 11. - 19. 8. 2009

Dopoledne jsme zhruba do 10 hodin sbírali švestky a mirabelky, potom přijel Hans s vlečkou plnou betonu a já jsem se musel chopit lopaty a tu tunu betonu odházet do koleček, aby mohli zabetonovat první schod a jedno okno. Na zasloužený oběd byly párky a brambory s mrkví. Odpoledne jsem sám trhal hrušky, než si vzpomněli, že mě tam poslali, takže jsem se brutálně opálil a lehce dehydratoval. Pozdní odpoledne (když jsem si myslel, že už mám padla) se neslo v pracovním duchu, Hans totiž posekal trávu a já jsem ji musel odhrnovat hraběma od sousedovic majetku a všech stromů v nejzazší části sadu, málem jsem při tom chcípl vyčerpáním... Večer jsem zajel k Radimovi a hodili jsme deníky na Lavici. Potom vymyslel, že se ještě pojedem někam projet na kole, tak jsme šli asi 20 minut do kopce, protože mu to prostě nepřehazuje. No a když jsme se rozdělili a každý jel do své vesnice, tak jsem narazil na jeden pěkný kopec dolů, jelikož mám silniční kolo (tzn. velmi rychlé na asfaltu) a brzdy k hovnu, tak jsem kolem značky 50 Generell při vjezdu do vesnice proletěl tak šedesátkou a byl jsem rád, že žiju. Na stavbě se, jak už jsem řekl, betonovalo.

Počasí - pořád stejnej pařák
Nálada - "I'm alive, phew!"
Co mi chybí? - opálení zepředu

DEN 12. - 20. 8. 2009

Ráno se šlo na mirabelky, je to sice jedna z mých méně oblíbených prací, ale už jsem si na ni tak nějak zvykl a kdybych věděl, co bude následovat, tak je klidně trhám až do večera. Poté jsem chvíli sbíral Pflaumen (to je naopak paráda), ale byl jsem zapřáhnut za hrábě a zase jsem odhrnoval trávu z nedostupných míst, aby mohla být posbírána mašinou. Zhruba v 10 hodin mi řekla Hanni, že Hans dnes nemůže být na stavbě, protože musí posbírat tu trávu, a tak budu pomáhat Herr Schwabovi (to je ten zedník) já. KATASTROFA!!! Nepostavit jeden dům, tak vůbec nevím, co po mě chce a stejně to nebyla procházka růžovým sadem (knížku "Stavíme dům německy s švýcarksým přízvukem" jsem nechal doma). Do oběda jsem byl nasranej jak hovado a měl jsem sto chutí ho umlátit kladivem, ale na druhou stranu jsem se naučil pár "užitečných" slovíček. Na oběd bylo uzené maso s mixem brambor a fazolových lusků. Po obědě jsem pokračoval v pomáhání Herr Schwabovi, do večera jsme udělali bednění na celou terasu a svázali asi 80% roxorových tyčí (mimochodem mají tu na to svazování perfektní vychytávku, ale to stejně asi nikoho nezajímá, takže to nebudu zmiňovat). Večer jsem byl rád, že jsem rád, Hans mi zapl vodu (trošku jim teče pračka, takže se přes den vypíná HUV) a já jsem si dal zaslouženou sprchu. Poté jsem rozjel čabajku a koukl na Slayers - The Movie.

Počasí - 35°C na teploměru v 7 večer... muhehehehe
Nálada - "Toho zedníka umlátím, jestli po mně bude ještě něco chtít!"
Co mi chybí? - něco, čím bych ho umlátil

DEN 13. - 21. 8. 2009

13 není zrovna nejšťastnější číslo a navzdory tomu, že nejsem pověrčivý, se čímsi promítlo do celého dne. Ráno začalo sběrem mirabelek, což nepotěší. Zhruba o půl desáté přijel Herr Schwab a já mu opět musel pomáhat až do oběda. Dodělali jsme sítě a chvilku po tom přijel domíchávač s 6 kubíky betonu a výsuvným dopravníkem na zádi. Já jsem vylezl nahoru na terasu, že se budu dívat, ale Šváb na mě pískl a musel jsem si dát gumáky a jít mu pomoct. Týpek v oranžové kombinéze s krabičkou u pasu ovládal dopravník a dával beton přesně tam, kde bylo potřeba. Beton se ale musí něčím setřásat, aby se dostal všude, k tomu slouží obrovské vibrační těleso, které se ponoří do betonu a vytvoří hladkou vodorovnou plochu - no a já jsem samozřejmě měl na starost tuhle hračičku. Je to v podstatě třífázový elektromotor, postupně se rozšiřující kabel a kus kulatého železa na konci (ponorná část váží tak 20kg). Beton jel docela rychle, takže jsem moc nestíhal setřásat tam, kde bylo zrovna potřeba a tak na mě Šváb pořád něco řval, ale přes hluk domíchávače, jedoucího dopravníku a padajícího betonu jsem mu hovno rozuměl, takže mi tu a tam pomohl (a přestal se opírat o lopatu). Ve 12 už byl domíchávač pryč a Šváb hladil beton, aby vznikla krásná rovná plocha. Po obědě (už si nevybavuju, co zrovna bylo) jsme sbírali švestky. Docela mě překvapila rodinka Turků, kteří si trhali do beden. Byli to utečenci žijící přes 20 let v Lobsigenu a jejich vnoučata z Německa. Jelikož bylo stále velice teplo, tak bylo potřeba otrhat co nejvíce švestek, aby se nezkazily, takže jsem trhal až do večera. A potom jsem se ještě stavoval u Radima, abych aktualizoval deník.

Počasí - stále pařák
Nálada - "Šváb mě už fakt začíná nasírat!"
Co mi chybí? - naše poklidná stavba (ve Skrbeni), tady se jede naplno

DEN 14. - 22. 8. 2009

V sobotu mají normální lidi a Pfisterovi volno, Gehri-Köhli to však nectí a tak jsem musel makat. Naštěstí byla práce v pohodě. Ráno jsem pomáhal Ulimu (syn) s odstraněním vzpěr na bednění a bednění samotného. Poté jsem šel dotrhat jednu sortu hrušek (zbývalo asi 5 stromů) a k tomu všemu jsem měl pomocníka - Radim se tu stavil. Do oběda jsem ještě pomáhal s trávou nahoře nad sadem. Po obědě (bratwursty a rýže) jsem čistil všechny desky bednění od betonu drátěnkou, ale docela mě to bavilo a hlavně to zabralo hodně času. Zhruba ve 4 bylo potřeba schovat polovinu plachet pod Pflaumen, takže byla zaháknuta celá rodina. Hans sekal trávu okolo, já a Hanni jsme plachty motali (5x30m měla jedna, dali jsme jich 10) a Uli je ofoukával motorovým fukarem Stihl. Práce to byla velmi zajímavá, ale nejzajímavější bylo dostávání smotaných plachet nahoru do stodoly (tak 40kg plachta vážila a museli jsme je dostat zhruba do 4 metrů). Uli přišel na zlepšovák, nastavil nahoře kladku a hodil mi dolů lano, jeden konec jsem zajistil za opodál stojící vlečku a na druhém jsem udělal oko, které se navléklo na plachtu a utáhlo, pak jsem se zavěsil za zajištěný konec lana a plachta vyjela nahoru, kde ji Uli s Hanni chytali. Zajímavé, že? :P Večer se nedělo nic speciálního, kromě pizzy na večeři a obrovského ohňostroje někde v okolí.

Počasí - konečně je příjemně
Nálada - "Necítím se, jako bych za posledních 144 hodin pracoval 54..."
Co mi chybí? - možná volná sobota, ale těch ještě doma bude...

DEN 15. - 23. 8. 2009

VÝLET DO BERNU - viz Radim

Počasí - ráno akorát na kolo, odpoledne možná trošičku vedro
Nálada - "Bern je krásné město, ale trošku mě některé věci zklamaly."
Co mi chybí? - Olomouc, tam všechno funguje

DEN 16. - 24. 8. 2009

BRIGÁDA U PFISTERŮ - viz Radim

A abych nezapomněl, tak se na stavbě dneska prý stavoval Šváb pro svoje náčiní, naštěstí jsem tam nebyl :) a taky jsou to dnes 3 měsíce, co mám 18.

Počasí - ráno pěkně, odpoledne pařák
Nálada - "Konečně si dáváme normaly v CSSku."
Co mi chybí? - řidičák na traktor

DEN 17. - 25. 8. 2009

17 je narozdíl od 13 moje oblíbené číslo a tak jsem se snažil si tento den co nejvíce zpříjemnit. Ráno jsem se vzbudil rozlámanej na přistýlce u Radima v pokoji přykrytej svou mikinou. Peřinu si Dudu v průběhu noci přivlastnil a ráno se bránil tím, že když se v noci vzbudil, tak byl můj kus volnej. No co, nasedl jsem na kolo a po cestě domů jsem trochu zmrzl. Staříci dneska měli přijet až večer, takže jsem byl prakticky celý den doma sám :)... První věc, která mě napadla, bylo to jít dospat do postele a to se taky stalo. Vzbudil jsem se zhruba v 10 a šel jsem ven trhat švestky do sudu. Nebylo zrovna nejteplejc a práce taky nestála za to, tak jsem to o půl dvanácté zabalil a šel jsem si na zahrádku natrhat oběd. Udělal jsem si salát s šunkou a chlebem a byl výborný (naši můžou potvrdit, že saláty umím ^___^). Polední pauzu jsem protáhl do dvou a pak jsem zase vyrazil trhat. Tak za hoďku začalo významně pršet, takže jsem vytasil pončo, které se ukázalo nepoužitelné, jakmile jsem kolem sebe uvázal opasek s kyblíkem a tak jsem se šel schovat. Zhruba ve čtyři už nepršelo, ale o půl šesté začalo lít jak z konve, což jsem pochopil jako Feierabend. Staříci dorazili kolem sedmé, ale to už jsem byl po večeři a navíc se tu stavil Dudu... Zapařili jsme CSSko a pak jsem šel spát.

Počasí - chladno, tu a tam pršelo
Nálada - "Hnusný počasí, Šmajdalfe!"
Co mi chybí? - podložka pod myš

DEN 18. - 26. 8. 2009

A jsme zpátky u rutiny. Nejdřív jsme zašli posbírat zhruba půl sudu Pflaumen, což nešlo z mokré plachty nejlíp a potom se trhaly mokré švestky v mokru, takže jsem měl úplně rozmočené ruce a ke konci mi byla celkem kosa. Na oběd byly párky s fazolovými lusky a brambory. Po obědě se pokračovalo v trhání švestek, ale jelikož začalo svítit slunko, tak to šlo fajn. Od čtyř jsme trhali mirabelky, což opět nepotěší, ale celkem tomu pomohlo, že jsme otrhávali komplet všechny, takže člověk nemusel vybírat jen ty pěkné, nasbíral jsem asi 10 košíků a bylo hotovo. Potom jsem ještě chvíli sbíral švestky ze země a den byl u konce. Večer se nic speciálního nedělo a tak jsem to zabalil celkem brzo.

Počasí - ráno hnusně, odpoledne krásně
Nálada - "Jó, pohodička."
Co mi chybí? - možná je to trošku klišé, ale vana :)

DEN 19. - 27. 8. 2009

Dopoledne se trhaly švestky a mirabelky ve velkém, ale dalo se to naštěstí přežít. Další druh švestek už je skoro za námi, ale pořád to není na taktiku "otrhej strom komplet", která je velmi rychlá a účinná. U mirabelek to však neplatí, takže to trhám jak zběsilý a stromy mizí jeden za druhým, je jich tu ještě 11 a každý zabere 2-3 hodiny ve 2 lidech... Na oběd bylo velmi dobré vepřové maso s omáčkou, ve které byly kousky čehosi jako šunkový salám a k tomu bramborová kaše, docela mi to chutnalo, tak jsem toho snědl zhruba půlku. Po obědě jsme nahoře u švestek pokračovali v mé úterní činnosti. Ukázalo se, že už tu někdo mezitím trhal, což nám velmi usnadnilo práci. No nakonec jsme stejně trhali až do 6. Celou dobu nám pomáhal děda Turek, takže to zas nebyla tak hrozná dřina, celkem jsme udělali asi 3 sudy. Večer jsem se rozhodl nejet za Radimem, protože jsem byl docela grogy a neměl jsem dokončený deník.

Počasí - ráno chladnějc, odpoledne nádherně
Nálada - "Stále pohodička."
Co mi chybí? - vlastní jídlo, protože došlo

DEN 20. - 28. 8. 2009

Celé dopoledne jsem trhal mirabelky, kdosi chtěl 56kg, tak jsem to musel otrhat. Udělal jsem asi 2 stromy a 20 košíků, Hans mezitím stříhal zbytky trávy mezi stromy. Na oběd byly opět bratwursty, což mi ale vůbec nevadí, naopak mi chutnají. Po obědě jsem ještě chvilku sbíral mirabelky a pak jsme šli s Hanni dotrhat zbylé švestky z předchozího dne. Moc toho nebylo (jen asi 3/4 sudu) a to by nebylo ono, kdybych nemakal 8 hodin, takže jsme ještě nasbírali pár kýblů Pflaumen, což akorát doplnilo nedodělaný sud, který tam zbyl z minulého týdne. Večeře byla trošku dřív, protože staříci někam jeli na návštěvu a já jsem tak večeřel sám. Večer jsem zajel k Radimovi zapařit CSSko, uploadnout deník a domluvit se na víkend.

Počasí - celý den pěkně, chvíli i přes slunce pršelo (ale bez duhy :( )
Nálada - "Prostě pohodový týden."
Co mi chybí? - pořádnej polštář, už mě z toho ležení na posteli s malým polštářem začíná bolet za krkem

DEN 21. - 29. 8. 2009

VÝLET DO VODNÍ ELEKTRÁRNY - viz Radim

Počasí - tak akorát na ekxurzi
Nálada - "Dneska jsem se musel několikrát smát..."
Co mi chybí? - hele asi hořčice k tomu bratwurstu, protože jsem nevěděl, jak se německy řekne

DEN 22. - 30. 8. 2009

VÝLET S HANSEM NA ŠASERAL - viz Radim

Počasí - stále pěkně a relativně teplo
Nálada - "Špunty do uší!"
Co mi chybí? - čas, kdy Hans nemluvil

DEN 23. - 31. 8. 2009

1. den nejhoršího týdne ze všech (teda podle mých asi 2 týdny starých propočtů) začal mirabelkami. Je to sice tvrdá a hnusná práce, ale už jsem si tak nějak zvykl a začalo mě to i bavit. Tak si tak trháme a najednou Hanni zařve "HALO!" a co to nevidím - Obstdieb (neboli zloděj ovoce), nějaký sedmdesátiletý děda si tam vesele trhal mirabelky do pytlíku a vůbec mu nevadilo, že jsme asi 20 metrů od něj. Následovala obrovská hádka (znělo to jak když se banda vepřů hádá o koryto), která dopadla ve prospěch obou stran - Hanni dostala 4 CHF a zloděj dostal pytlík mirabelek. U oběda se to docela řešilo a Hans mi povyprávěl o tom, jak kolem stromů kdysi projížděli lidi na koních a kradli ovoce, jak byli vysoko... Úsměvné, mají to i ve Švajcu. Na oběd bylo uzené a brambory. Odpoledne jsme trhali švestky a k večeru pro změnu taky. Večer jsem se rozhodl nejít na dechovkový fest ve vesnici, a tak jsem poslouchal z okna. Ne, kecám, dokoukal jsem Slayers Try ^____^.

Počasí - konečně zase vedro
Nálada - "Zrušte tu dechovku."
Co mi chybí? - párátka, jsem na nich fakt asi závislej

DEN 24. - 1. 9. 2009

V 8 ráno jsem si patřičně užil kostelní zvony, které odbíjeli těm lamerům na Hejčíně první školní den. Dopoledne se neslo v dobré náladě, prostě nejsem ve škole a to mě těší! Dobrou náladu nezkazily ani švestky a mirabelky. K obědu bylo opět uzené, ale tentokrát na studeno (a chutnalo zhruba stejně dobře jako domácí uzené, co mamka tu a tam kupuje v kantýně) a Rösti, což je místní specialitka z brambor. Odpoledne jsme pokračovali v trhání mirabelek, ale tentokrát šly do sudu! Velká škoda, no ale na druhou stranu lepší než je tam nechat zhnít. Po odpolední pauzičce jsme šli poskládat pár dalších plachet pod Pflaumenama. Tu a tam trochu sprchlo, takže jsme museli makat rychle, aby plachty neztěžkly, což se nám povedlo. Zmizelo tedy dalších 6 plachet a všechny, které byly pod kleine Pflaumenama. Nakonec jsme ještě otrhali všechny kleine Pflaumen, což Hans komentoval slovy: "Peníze z toho nebudou, ale aspoň si lidi budou říkat, že u Gehri nenechaj nic na stromě." Žeby první vtipná věc, co jsem od něj slyšel? Nakonec se ten týden nejeví tak hrozně, jak jsem si myslel, a tak mám za sebou další den. Večer jsem se stavil u Radima zapařit a aktualizovat deník.

Počasí - tričko dole, odpoledne tu a tam sprcha
Nálada - "Už zase jsem si do sprchy nevzal ručník, doprdele!"
Co mi chybí? - kryplkárka, jak pořád běhám po žebříku a do kopce, tak mě už dost bolí kolena (a Fastumgel pomalu mizí)

DEN 25. - 2. 9. 2009

Dopoledne jsem trhal mirabelky a potom švestky, ale jelikož pršelo, tak to nebylo nic příjemného a byla mi u toho i docela kosa. Vyfasoval jsem docela zajímavé oblečení - žluté PVC gatě, které jsem si natáhl přes normální kalhoty a v kombinaci s černou budnou jsem vypadal trochu jak vosa na stromě. Když odbyla 12. hodina, tak jsme s Hansem šli na oběd - vepřové s klobáskou a rýže s mrkví. Po obědě pršelo už docela kvalitně, a tak jsme nemohli dotrhat zbývajících 8 košíků švestek. Přece jen se ale pro mě práce našla. Nejdřív jsem Hansovi pomáhal dostat smotané plachty z traktoru nahoru do stodoly pomocí mé oblíbené kladky a lana a potom jsem dostal do ruky flexku s brusným kotoučem. Vzpomínáte si, jak jsem nedávno psal o tom, že si dělají vlastní betonové dlaždice na zahradu? No a mou prací bylo pomocí flexky obrousit 5 dřevěných rámů na ty dlaždice od zbytků betonu. Práce to byla velmi jednoduchá a relativně pohodlná až na to, že když vám hodinu u ucha řve bruska, tak pak vůbec nic neslyšíte. Když mi končně odlehly uši, tak jsem zaslechl něco o mirabelkách, což bylo náplní práce na další dvě hodiny. Večer se nic neobvyklého nedělo. Pokud si říkáte, kam zmizela rubrika "Co se děje na stavbě", tak nezoufejte, nezapomněl jsem na nic, jen se tam prostě kromě zrání betonu nic neděje.

Počasí - pršelo skoro celý den
Nálada - "Chčije a chčije!"
Co mi chybí? - impregnace na botky a bundu (která pomalu začíná propouštět)

DEN 26. - 3. 9. 2009

Zase bylo mokro, což nás ale neodradilo od trhání švestek a navíc jako malý bonus ještě šíleně foukalo a když jste na žebříku 4 metry nad zemí v koruně stromu a lítá to s vama ze strany na stranu s metrovou amplitudou, tak to není nejpříjemnější pocit. Švestky byly potřeba zvážit a trochu protřídit, což jsem dělal já. Potom začalo tak strašně pršet, že mi Hanni řekla, ať si dám poobědovou pauzu teď, protože se nedá venku nic dělat. Tak jsem šel nahoru a natáhl se. Asi po půl hodině na mě nekdo klepal, byla to Hanni a řekla mi, že už tam neprší, takže můžu jít trhat mirabelky. Paráda... Na oběd jsem přišel pozdě, protože jsem neslyšel kostelní zvon, ale to neměnilo nic na vynikající chuti zapečených plátků z drcené pšenice se sýrem a uzeným masem (snědl jsem toho půl pekáče a ještě jsem měl místo na víc!). Odpoledne už bylo krásně, ale pořád to bylo na mikinu. Celé odpoledne jsme trhali mirabelky do zásoby, kdyby náhodou v pátek pršelo a nemohli trhat. Pomáhal nám děda Turek (jinak Herr Brujar; navíc se ukázalo, že je to bývalo politický vězeň z Kurdistánu). Tu a tam zase fouklo a tu a tam to i sundalo žebřík. Práce šla pěkně od ruky a celé to uteklo jako voda. Večer jsem se oholil, nachystal si věci na pátek a čekal na Radima. Když tu ani o půl osmé nebyl, tak jsem mu vyrazil pěšky naproti, nakonec se ukázalo, že byl u Patrika, a tak jsem tam došel a zkonzultovali jsme plány na páteční výlet.

Počasí - ráno hnusně, odpoledne krásně (ale chladno)
Nálada - "Zermatt, volééé!"
Co mi chybí? - baťůžek, tašku přes rameno se mi nechtělo tahat, takže jsem byl nucen si sbalit do ledvinky věci na celý den

DEN 27. - 4. 9. 2009

VELKÝ VÝLET DO... ZERMATTU

Budík se zvukem agresivního kohouta zazvonil o čtvrt na sedm, což je značně nelidské. Venku byla ještě tma, ale u snídaně už byli všichni čilí a plně probuzení. Vzal jsem si přichystané sendviče a pití a šel jsem to narvat do ledvinky, což se až na PETku povedlo. V sedm se u nás stavila Brigit s Patrikem a psem v kufru, Hans nás ještě na chvíli zdržel, ale nakonec jsme se nějak vyvlékli a jeli pro Radima. Z Radelfingenu jsme jeli na nádraží do Lyss, kde jsme zmatkovali, jestli si máme označit celodenní jízdenku po celém Švýcarsku, kterou nám Erika obstarala, nebo ne. Nakonec jsme to riskli a hned v prvním vlaku jsme potkali průvodčího. Prošlo nám to! V Bernu jsme přestoupili na naprosto luxusní patrový vlak, který vevnitř vypadal jako kavárna (tu a tam projel týpek s barem a kávovarem), měl naproto pohodlné sedačky a nědělal za jízdy žádný hluk. Po cestě do Visp jsme projížděli asi 30km dlouhým tunelem, což prostě není ideální, když se rozhodujete podle počasí mezi Ženevou a Zermattem a nevidíte ven. Ve Visp bylo krásně, takže jsme to riskli a nastoupili na místní zubačku, která nás vynesla do výšky zhruba jako Sněžka. V Zermattu bylo zhruba 13°C, ale měli jsme dobré oblečení, a tak nám to nedělalo problém. Po cestě k lanovce jsme se kochali nádherným stylovým městečkem, ve kterém nejezdí automobily, ale pouze naprosto úsměvná vozítka na elektřinu. Cesta na Trockener Steg byla vcelku příjemná a dokonce jsme z kabinky viděli osvícený vrchol Matterhornu. Nahoře (2939 m. n. m.) trochu sněžilo a telpota se blížila nule. Oblékli jsme všechno, co jsme měli a vydali se pokořit třítisícmetrovou hranici na chatce Gandeghütte (3030), kde jsme měli naprosto luxusní výhled na nejhezčí přírodní dílo, co jsem kdy viděl - ledovec! Poté jsme se vrátili na Steg a rozhodli se jít na druhou stranu směrem pod Matterhorn. Po cestě jsme procházeli kolem ledovcových jezírek a spousty nádherných scenérií. Když jsme konečně došli na rozcestí dolů/ smrt, rozhodli jsme se pro smrt a vydali se na Hörnlihütte, což je bejskemp pro horolezce, kteří se rozhodli vylézt Matterhorn. Cesta nahorů (asi 500m převýšení) byla naprosto decimující, strmá a nepříjemná. Po hodině a půl jsme tam konečně vylezli a k tomu ještě někoho napadlo, že 3260 nestačí a zdoláme 3300... Tak jsme vylezli ještě výš, vyfotili se a šli do chatky na výborný čaj. Zapsali jsme se do knihy návštěv a seběhli dolů na rozcestí (a to doslova, dolů prostě nešlo neběžet). Z vrcholové chatky do Zermattu nás čekalo převýšení jedné Sněžky, což není málo. Po cestě dolů foukal silný vítr a občas i zapršelo, ale ani to nás neodradilo od sestupu pěšky namísto lanovky (a taky jsme ušetřili). Co si budeme nalhávat, byl to docela záhul na kolena, a tak jsme museli bolest nahradit něčím jiným - myšlenkou na Victorinoxy a McDonalda v Zermattu. Dolů jsme dorazili asi hodinu a půl před odjezdem vlaku, takže jsme mohli v klídku uskutečnit všechny plány. Nejdřív jsme zašli do obchodu s nožíky a jelikož jsme všichni předem věděli, co chceme, tak to šlo celkem rychle - Patrik si koupil malý černý nožík se spoustou funkcí, Radim si koupil mutifunkční kreditku (musíte vidět, nejde to popsat) a já jsem si koupil lovecký nůž (čirou náhodou má tata ten samej, ale nefunkčí a s míň udělátkama). V McDonaldovi jsme se pohodlně usadili a pořádně si naložili na tác, já osobně jsem si dal BigMac menu PLUS, k čemuž jsem dostal velkou stylovou skleničku Coca-Cola, paráda! Nasedli jsme do vlaku, který byl velmi luxusní a měl rozkládací stolky velikosti běžného psacího stolu. Všichi jsme rozbalili nožíky a navzájem jsme si je půjčovaly, jsou skvělé a stylové! Za hoďku jsme dorazili do Visp, kde jsme přestoupili na patrový IC do Bernu, tentokrát jsme si sedli dolů, kde bylo víc místa, míň lidí a Ruhezone (žádný mobil, sluchátka a hlasitý řev; i vlak byl dole míň "hlučný", konstatoval jsem, že takhle u nás zní vlak, když je ve stanici...), Patrik šel na záchod pořádně seřvat operátora, že mu zablokoval mobil a já s Radimem jsme vymýšleli, co provedeme s dotýkovými dveřmi. V Bernu jsme měli přestoupit na autobus, ale ujel nám před nosem, a tak jsme museli najít vlakový spoj. Asi za 3 minuty nám jel vlak do Lyss, potom hned do Aarbergu a odtud Postauto (místní žluté autobusy provozované poštou) do Lobsigenu. Když jsme dojeli na konečnou, tak se nás řidič ptal, jestli jsme nechtěli po cestě vystoupit a my mu řekli, že bychom rádi do Lobsigenu, načež on nám pověděl, že tam jezdí jen na přání a zavezl nás tam. Venku docela pršelo a Radima čekala dlouhá cesta pěšky do Radelfingenu, nabídku na přespání u mě odmítl. Tak jsme se rozdělili a každý šel svou cestou. Doma nikdo nebyl, protože Hans byl na srazu hudebních veteránů a Hanni na srazu manželek hudebních veteránů, takže jsem si dal sprchu a šel si lehnout. Jó, tohle byl nejlepší den našeho pobytu!

Počasí - polojasno, večer dost pršelo
Nálada - "Naprosto skvělý výlet!"
Co mi chybí? - něco na čem bych ten nožík vyzkoušel

DEN 28. - 5. 9. 2009

Ráno jsem se vzbudil s ukrutnou bolestí nohou, nějak jsem se dotápal na snídani, kde jsem povyprávěl staříkům o pátečním výletu. Zašel jsem k Patrikovi pro mléko a pomohl Hansovi naložit bedny na traktor. Dopolední náplní bylo otrhání zbytku horní řady hrušek. Moc toho už nezbývalo, udělali jsme asi jen 1400kg hrušek... Naštěstí byla úplně modrá obloha, a tak šla práce pěkně od ruky a do oběda jsme měli až na 3 stromy hotovo. Na oběd byl velmi zajímavý salát - představte si, že si dáte těstoviny zapečené se sýrem a uzeným masem, k tomu si dáte salát z hlávkového salátu, rajčat, pažitky a dressingu a na závěr to zajíte jablkem, ale nebudete to jíst postupně, nýbrž to hodíte všechno do jedné mísy. Švýcaři občas mají hodně zvláštní chutě. No, odpoledne jsme dodělali zbylé hrušky a potom jsem s Hanni šel sbírat popadané ovoce (konkrétně hrušky a švestky). Vrcholem dne byly mirabelky, což mi nečinilo žádný problém. Před večeří jsem se ještě odbelhal do sprchy. Večer jsem byl rád, že jsem rád, takže jsem jen tak ležel a koukal na cosi. Mimochodem dnes měl Hans 68, ale zjistil jsem to až v neděli...

Počasí - modro, k ránu kosa
Nálada - "Necítím nohy, pomoc!"
Co mi chybí? - velká sklinka, mají tu jen malé a z toho se prostě člověk pořádně nenapije

DEN 29. - 6. 9. 2009

Tentokrát mě probudila zima (mimo bolesti nohou, která stále sílila), zapomněl jsem si zavřít na noc okno a venku bylo 7°C, což není ideální. Poslal jsem taťkovi přání k narozeninám a šel na snídani. Dopoledne jsem měl na práci akorát válení se v posteli a dopsání deníku, ale asi v 10 přišli Radim s Patrikem ukázat mi fotky z pátku. Kolem půl dvanácté odjeli pryč a já jsem dopsal deník. Na oběd bylo uzené, brambory s mrkví a výborná šťáva, na závěr jsem ještě dostal home-made zmrzlinový pohár, který nebyl vůbec špatný. Odpoledne jsem jel k Radimovi, abychom pořádně zapařili a taky jsem se potřeboval uvést do obrazu, co se děje ve světě. Když jsem odcházel, tak se tam schylovalo k velké rodinné oslavě, takže jsem neváhal a urychleně odjel. Zbytek dne se nesl ve stejném duchu jako dopoledne - prostě jsem odpočíval, protože jsem nemohl chodit. Večer jsem se ještě rozhodl, že si následující 2 týdny budu dělat zářezy do stolku, abych veděl, jak rychle to ubíhá.

Počasí - zima a modro
Nálada - "Zatracený nohy!"
Co mi chybí? - chipsy

DEN 30. - 7. 9. 2009

Bolest nohou pomalu ustoupila, a tak jsem mohl sejít dolů na snídani. Celé dopoledne jsme trhali mirabelky, což nebylo díky okolní teplotě nic příjemného. Už pár dní jsem si říkal, že tu mají hrozně mírumilovné vosy, ve stromech jich je hafo a já jsem nedostal zatím ani jedno žihadlo. No a právě to se dopoledne změnilo - vytáhl jsem ruku s vosou zapíchlou v prostředníčku, FFFFUUUUUU-! Za ty roky, co jsem nedostal žihadlo, jsem zapomněl, jak je to nepříjemné a taky to docela napuchá. Naštěstí jsem to nějak přetrpěl do oběda. Dnes bylo takové to vepřové, co míváme ve škole a špatně se to popisuje, ale je to moc dobré. Odpoledne jsme trhali švestky v úplně nové části sadu, udělali jsme asi 20 beden a pak jsem šel pomáhat Hansovi s trávou. Nasedl jsem na traktor, za který byl zaháčený po vrch plný sběrač trávy a vyrazili jsme směr kamsi. Po 10 minutách jsme zastavili u nějaké louky a Hans mi řekl, že vzadu to zvládne on a já budu mezitím řídit traktor. Nejdřív mi připadalo, že jsem ho špatně pochopil, ale pak mi vysvětlil co a jak a tak jsem na to šlápl a jezdil jsem po louce sem a tam, zatímco Hans vidlema schazoval trávu na zem, aby proschla. Toto byla zatím asi nejlepší práce! Pro fandy zemědělských strojů a veteránů jen doplním, že je to Masey Fergusson model 35 z roku 1964 (tuším) britské výroby. Jakmile byla všechna tráva na zemi, tak jsem dostal malé vidle a rozhazovali jsme hromádky na menší, pohodička. Potom jsme jeli zpátky a po cestě se stavili u Patrika vrátit Adrianovi celtu, kterou si tam nechal (evidentně to byla jeho louka). Večer se nic speciálního nedělo.

Počasí - ráno zima, odpoledne pařák
Nálada - "Já chci traktor domů!"
Co mi chybí? - osobní traktor :-)

DEN 31. - 8. 9. 2009

Ráno začalo jako každé jiné snídaní a vyzvednutím mléka, potom se šlo na švestky nahorů do sadu, kde jsou 3 roky nestříhané obrovské stromy plné obrovských švestek. V poledne bylo hotovo, a tak jsme mohli jít na oběd - špagety s domácí omáčkou, když jsem si jich přidával, tak jsem omylem nabral víc, než jsem měl v záměru, ale bylo mi blbé to tam zase vracet, takže jsem snědl 2 vrchovaté talíře... Po obědě jsme třídili sobotní hrušky, nádherná to práce. Hrušek bylo 64 beden (á 20kg) a byli jsme na to jen dva. Každou hrušku musíte zvlášť prozkoumat a buď hodit do špatných nebo položit do dobrých. Když jsem si průběžně počítal, kolik hrušek mi asi tak projde rukou, dostal jsem se k ohromujícímu číslu 7000! Navíc jsem musel dovážet bedny z rohu garáže blíž na takovém udělátku a jednou se mi to jaksi nepovedlo, a tak šlo 140kg hrušek do kytek. Po čtyřech hodinách jsme byli hotoví, ale jelikož zbývalo ještě asi půl hoďky do Feierabendu, tak jsem musel do mirabelek. Večer jsem se stavil u Radima, doplnil deník, zapařil kántra a zkontroloval, co se děje ve světě okolo.

Počasí - ráno kosa, odpoledne megavedro
Nálada - "Do konce života nechci vidět hrušku!"
Co mi chybí? - naše pivo, ty jejich blivajzy se nedají pít

DEN 32. - 9. 9. 2009 - den, kdy se spousta Švýcarů bralo :)

Co by to bylo za den, kdybych aspoň 4 hodiny nedělal švestky... Co se dá dělat, někdo je otrhat musí. Na oběd byly bratwursty a bramborová kaše. Odpoledne jsme trhali mirabelky a už zbývá jen poslední strom, hurá! A je tu zpátky vaše oblíbená rubrika "Co se děje na stavbě" - dnes přijel další ze synů, Stefan, který je zjevně velmi zručný s dřevem, a tak celý den dělal s dvěma dalšími dřevaři na terase. Dopoledne Stefan s Hansem kompletně zbourali všechno, co se nacházelo okolo schodiště, nechali jen schody a trochu místa nahoře, abychom se mohli dostat do postele a na záchod. Odpoledne dovezli 2 mlaďoši nařezané dřevo a začali čarovat. Když jsme šli od mirabelek na Zimisspause, tak už byla na zemi složená první stěna, kterou jsme jim pomohli zvednout a uchytit. Do šesté už byla na zemi smontovaná další stěna a vypadalo to všechno velmi čistě a profesionálně! Tady se holt staví trošku jinák než u nás, všechno se nařeže předem a na místě se to jen dá dohromady. Zatím na mě stavba působí velmi pěkným dojmem, uvidíme, co se z toho vivine, ale věřím, že to Hans má pořádně naplánované a bude to awesome! Bohužel se asi konce stavby nedočkám, smůla.

Počasí - stále stejné
Nálada - "Už mi ten stereotyp trošičku začíná lízt krkem."
Co mi chybí? - kulečník nebo šipky :)

DEN 33. - 10. 9. 2009

Dopoledne jsme trhali švestky, paráda. Aspoň že jsme měli hotovo dřív, a tak jsem si před obědem mohl trošku zdřímnout. Na oběd byly francouzské brambory. Odpoledne jsme jeli do řepy vytrhávat řepu z rohů, kde se mašina nedostane. Celý proces vypadá asi takto: 1) pomocí něčeho jako vidle s nožem místo ostnů odseknete vršek řepy s listy 2) vidlema odhážete odsekané kusy na hromadu (i toto žerou krávy) 3) speciálním nástrojem vypadajícím jako 2 pirátské háky na násadě s rukojetí napíchnete řepu, zatáhnete a ona vyskočí na povrch 4) dáte všechno na hromadu. Hrozně mě to bavilo, takže ty 3 hodiny krásně uběhly. Potom jsem ještě chvíli trhal mirabelky. Večer jsem se stavil za Radimem zapařit a kouknout na net. Dneska se na stavbě opět sešlo spoustu lidí, byl tu Stefan, jeho manželka a roční dítě. Za celý den udělali pracanti všechny stěny, trámy na strop a zábradlí v patře.

Počasí - ještě stejnější
Nálada - "ŘEPAAA!!!"
Co mi chybí? - širší pneumatika na kolo, ta silnička dostává docela sodu

DEN 34. - 11. 9. 2009

Jedenácté září se ve Švýcarsku slaví velmi ojedinělým způsobem - ráno trháte švestky, dokud vám neupadnou ruce, na oběd si dáte špekáčkový salát s vajíčkem, potom pomáháte Hansovi naházet řepu na vlečku a na závěr smotáte zbylé plachty pod Pflaumenama. Za dnešek jsem zjistil, že jeden z nejlepších pocitů svobody člověk získá jízdou mezi řepou na vlečce, je to nepopsatelné a taky přišla první známka nasranosti - když jsem asi potřetí usnul na žebříku (nějak jsem špatně spal) a kompletně jsem promrznul, tak jsem si říkal, jestli mám tohle zapotřebí. Nemám. Večer se tu stavil Radim, abychom zašli za Patrikem zjistit něco o víkendovém výletu. Když jsme k němu došli, tak ještě večeřeli, a tak jsme se rozhodli dát si jedno kolečko okolo jejich farmy. Naopak jeden z nejnepříjemnějších pocitů je stádo 20 nasraných býků běžící přímo proti vám a jediné, co vás dělí od rozdupání jsou 2 tenké dráty pod napětím. Dozvěděli jsme se, že v neděli pojedeme do čokoládovny a potom jsme ještě povyměňovali nějaké filmíky. Nakonec ten den nebyl tak špatný, jak se z rána zdál. Na stavbě se dnes nic nedělo, akorát se tu stavil týpek s projektem.

Počasí - kosa, hnusně
Nálada - "Bych je fakt nakopl už!"
Co mi chybí? - něco na ventilování stresu, boxovací pytel nebo klávesnice :)

DEN 35. - 12. 9. 2009

Né že by se mi v sobotu chtělo pracovat, ale holt jsem neměl na výběr. Ráno dorazili Stefan s Ulim a dali se do práce - Stefan dodělával podlahu v patře a já s Ulim jsme rozdělávali bednění pod schodkama a stropem. Konečně nějaká nebezpečná, hnusná a špatně placená práce! Schodky jsme měli za chvilku hotové, a tak, když jsme uklidili materiál, jsme se mohli vrhnout na rozdělávání bednění pod stropem. Toto je velmi zajímavá činnost, velmi to připomíná karetní hru "Záchod" - berete vzpěry, dokud to na vás nespadne. Nejdřív jsme rozdělávali desky přišroubované dokola ke stěnám a potom Uli začal oddělávat vzpěry. V tu chvíli nad námi bylo asi 3t železa a 2t dřeva, což není ideální, pokud vám to hupsne za krk. Naštěstí to celé bylo dobře vyřešeno tak, že jsme nejdřív oddělali vzpěry na jedné straně a železné trámy na stropě zasunuly do sebe, takže byla půlka stropu pokrytá jen deskami. Normální postup by byl ty desky (které drželi jen z vlastní vůle a trošku nedostatkem vzduchu mezi nimi a betonem) oddělat a potom se vrhnout na druhou půlku, ne však ve Švýcarsku. Zcela nepochopitelně jsme rozebrali i druhou půlku bednění a tady začala sranda. Když Stefan asi o 4 metry nad námi zarazil hřebík do dřeva, tak spadla první deska a za chvíli už jich letěla celá hromada (jen pro info jedna měla 30kg), kupodivu jsme všichni stačili utéct... Demence :-) Po obědě, který byl zajímavý tím, že nás u stolu bylo 5 a jedli jsme vařený salám, párky, fazole, brambory, mrkev a salát, jsem popadané desky čistil drátěnkou od zbytků cementu, taky nádherná práce. Dýchat se nedalo vůbec, viděl jsme leda kulový a desek nebylo málo. Do pěti jsem měl však hotovo, a tak jsem ještě zametl zbytky bordelu ve spodním patře, dal s Ulim pivko a šel si dát sprchu (za tvrdost mé kštice by se nemusela stydět kdejaká socha). Šílený den.

Počasí - ani nevím, byl jsem celý den vevnitř, ale asi teplo
Nálada - "Jsem sem nepřijel jako zedník, omfg!"
Co mi chybí? - ten náš český styl stavění, tzv. opírání se o lopatu

DEN 36. - 13. 9. 2009

VÝLET DO ČOKOLÁDOVNY - zápisky u Radima

Počasí - oblačno, relativně teplo
Nálada - "Nerad jezdím autem v 5 lidech..."
Co mi chybí? - prostor!

DEN 37. - 14. 9. 2009

Jediné, co bych o pondělku řekl jsou švestky a hrušky, není co dodat. Snad jen že na oběd bylo výborné vepřové s omáčkou a večer jsme jeli s Radimem nakoupit do Aarbergu, samozřejmě jsme přijeli po zavíračce, a tak jsme si z toho udělali cyklistický výlet. Ať už je sobota...

Počasí - kosa, odpoledne Oskar
Nálada - "Jestli mě ještě jednou budou kibicovat, tak vypěním a vyjmenuju jim všechny české nadávky!"
Co mi chybí? - ryby, za 6 týdnů jsem tu ani jednu na talíři nepotkal

DEN 38. - 15. 9. 2009

Vida, půlka záři za námi a já pořád trhám švestky... Tentokrát jsem však pro změnu po obědě (karbanátky) zajel místo pauzy do Aarbergu pořádně nakoupit, nechal jsem tam asi 27 Franků a odnesl si plný batoh jídla i pití (mimo jiné i 6pack RedBullu na cestu domů). V obchodě jsem provedl menší faux pas - lidé se tu zdraví tak nějak divně, zní to asi jako [grosach], což se mezi rodinami a na farmách skoro nepoužívá (tady běží halo, salut a adieu) a já to tudíž aktivně neznal, a tak když jsem prodavačku pozdravil suchým "halo", docela se divila. Celé odpoledne jsem trhal jablka, což je podobné hruškám, jen je to zábavnější. A vlastně je to i trochu rasistické - barevná do koše, hnusná do beden a bílá nechat. Večer jsem zajel s nákupem za Radimem, zjistil jsem hroznou zprávu o Swayzím (R.I.P. člověče, vždy budeš v našich srdcích!) a pořádně zapařil kántra.

Počasí - kosa jak z nosa
Nálada - "Už jen 3 dny, paráda..."
Co mi chybí? - rozmanitost jídel ve školní jídelně

DEN 39. - 16. 9. 2009

Co říct ke středě? Ráno jsem popřál mamce k narozkám, dopoledne jsme trhali švestky a odpoledne jablka. K obědu byly opět špagety (potřetí!) a já jsem si jich opět pořádně naložil. Na stavbě ani noha, nic neobvyklého. Večer jsem ještě zajel za Patrikem pro jedno video a to je ke středě asi tak všechno.

Počasí - přijatelné, bez slunce
Nálada - "2 more to go!"
Co mi chybí? - ultimativní kapesní přeskakovač čtvrtku a pátku jinak též zvaný "UŽMĚTOTU*3000"

DEN 40. - 17. 9. 2009

Čtvrtek nebyl ani tak zajímavý dnem jako nocí. Pokud si ještě pamatuju, tak jsme sbírali popadaná jablka do beden (ano, celý den!). Večer jsme měli domluvený sraz s lidma z Hejčína, především z naší třídy, v Bernu. Já osobně jsem končil kolem páté hodiny, dal jsem si do ruky chleba a jel k Radimovi, který zapomněl, kolik je hodin a stále pracoval. Za chvíli už jsme běželi na autobus, který nás přišel každého na 12 franků. Do Bernu jsme dorazili celkem brzo, a tak jsme měli spoustu času, zašli jsme si koupit nějakou večeři do Migros a potom jsme šli kouknout na medvědy, kteří byli v karanténě, takže jsme je opět neviděli. Sraz byl v průběhu večera několikrát odložen, a tak jsme museli běhat po nádraží a nějak se bavit, paráda. Kolem deváté hodiny jsme se konečně potkali s Juřou, Marií a dvěma Švýcary. Dokoupili jsme džus a cigarety a hurá za ostatníma. Docela mě překvapilo, že když jsem naběhl mezi hlouček lidí a zařval "Kdo je tu od nás?", tak se nikdo neozval, byli to všechno Švýcaři! Nakonec jsme se nějak shlukli k jednomu stolku a rozjeli první flašku - od tohoto momentu mám absolutní okno.

Počasí - pěkné
Nálada - "Těším se na sraz."
Co mi chybí? - už pomalu i ti Češi

DEN 41. - 18. 9. 2009

Ráno jsem se vzbudil s nejhorší kocovinou mého života a navíc jsem ani nebyl ve své posteli, ale u Radima. Rychle jsem se sbalil a odjel - na snídani jsem přišel 6:59. Hlava mě bolela neskutečně, moc jsem se nedržel nad zemí a Hanni mi k tomu dodala, že je to můj problém, skvělé. Celé dopoledne jsme trhali švestky a sbírali dlaždice na zatížení plachet zpod Pflaumenů. Na oběd byla mirabelková pizza, to byl fakt docela nářez. Odpoledne jsme trhali jablka a poté je třídili, Feierabend se tentokrát konal přesně v 18:00, ty svině mě budou dusit až do poslední minuty! Po večeři jsem šel k Patrikovi se domluvit ohledně rána (staříci jedou pryč na víkend) a potom jsem po půlhodinové ceremonii dostal výplatu a nějaké ty dárky. Sbalil jsem si svých pár švestek (metaforicky samozřejmě!) a šel se vyspat s dobrým pocitem, že už je nikdy neuvidím.

Počasí - nemám páru
Nálada - "Pukne mi hlava!"
Co mi chybí? - vyprošťovák

DEN 42. - 19. 9. 2009

Docela mě překvapilo, že mě s autobusem přijela i mamka, a tak jsem musel být v Bernu fakt brzo, abychom si ho ještě prošli. No, zaskočil jsem za Patrikem, Adrian odkudsi splašil Áčkového Méďu Béďu a vyrazili jsme směr Lyss. Na nádraží jsme vyměnili poukazy za lístky a jeli do Bernu. Poté jsme se dobelhali k autobusu, kde jsem musel vyřešit menší problém s policií, protože řidiči neuměli německy a na parkovišti se konala demonstrace. Poté jsem s mamkou prošel Bern a nastalo čekání. Ve 12 jsme konečně vyjeli na cestu domů. Do Olomouce jsme dojeli po 15 hodinách, o kterých opravdu nebudu psát, stály za prd. Potom jsem nasedl na auto, dojel domů a šel se konečně pořádně po 6 týdnech vyspat.

KONEC, jupíííí!

Komentáře