• Úvodní strana
• Zajímavosti
• Otázky
• Fotogalerie
• Zábava
• Vaše Lavice

Švýcarsko 2009 (2)

DEN OSMÝ

Jsem tu teprv týden, ale pomalu se začínám cítit jako doma. Ráno mi nepřijde divné, kde to jsem, nemusím přemýšlet nad tím, jak se kdo jmenuje, dokonce i na němčinu si zvykám. V září to asi bude zase chvíli nezvyk být doma, ale to je ještě daleko.

Co říct k dnešku... Kohlova rodina začíná pomalu stavět novou terasu. My jsme na tom trochu jinak - bouráme. Pár kilometrů odsud je dejme tomu statek, kde Waltr vyrůstal. Ještě před rokem tam bydleli nějací nájemníci, ale stejně je to už v dost katastrofálním stavu. Dům ještě ujde, ale za ním se pomalu rozpadá stodola a další přístavky. Takže to chce pořádné kladivo, motorovou pilu a může se začít! Myslím, že moje destruktivní libido bude ukojeno alespoň na rok dopředu.

Byli jsme tam i přes poledne, takže jsme měli jídlo s sebou - výbornou (byť studenou) kari směs. Na večeři udělala Erika hamburgery, rozhodně lepší než mekdonaldské.

Opět jsem si ale vzpomněl na něco, co mi chybí: vana. Sice sprcha je po pár hodinách v prachu a bordelu dost nutná, ale sem tam by bylo pěkné poležet si vaně...

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

DEN DEVÁTÝ

Kdybych měl vybrat zatím nejlehčí pracovní den, byl by to dnešek. Po snídani museli Waltr s Erikou kamsi odjet a vrátili se až kolem desáté. Posléze jsme vyhodili z vlečky nějaký dřevěný bordel ze včerejška a podpálili. Je to tu sice zakázané, ale moc to nekouřilo, takže okruh potenciálních udavačů byl dost malý. Mým úkolem na hodinu času do oběda bylo hlídat oheň, aby se nerozlezl někam, kam neměl. V praxi z toho bylo jen přisunutí pár nedohořelých kusů a pročítání návodu k hasičáku.

Po obědě jsme šli spravit jednu ohnutou tyč, která jistí dveře, kterými chodí krávy dovnitř. Waltrův nápad udělat to traktorem zněl celkem zajímavě, akorát při prvním pokusu málem zbořil kus budovy. Po jistých vylepšeních se to docela povedlo. Pak jsme začali zprovozňovat stroj na rytí a čištění cibule (ještě jsem tu v okolí žádnou neviděl - pozn.red.). Ukázalo se to být zatuhlejším, než se zdálo, ale po důkladném promazání už běží celkem dobře.

V průběhu dne jsem párkrát přemýšlel nad užitečností různé gramatiky, kterou bych měl ovládat. Zatím jednou jsem použil větu typu: Kdyby to bylo mělo..., tak by se to.... Sice se mi nepovedlo poslepovat ji zrovna nejlépe, ale nějak to vyšlo. Zato celkem nedávné učivo směrů a míst (nahoře, dozadu, sem dolů...) používám dost často. Taky jsem si až teď uvědomil, že by nebylo špatné dávat k některým slovesům v minulém čase sein místo haben. K tomu mám ještě lehké polojasno v předložkách a skoro zataženo ve členech.

Tak to je asi k dnešku vše. Napsal jsem Kohlovi, aby dopsal svůj deník, ale řekl bych, že anime bude silnější.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

DEN DESÁTÝ

Včerejšek (mám zase lehký skluz) byl ve znamení spousty drobných záležitostí od doplňování vody pro krávy po čištění okraje silnice od hlíny a trávy v místech, kde to nemohli silničáři provést svým strojem. Nechce se mi rozepisovat, navíc si už všechno ani nepamatuju. Večer přijel Kohla, protože jsem pro něj měl heslo do sítě, takže si mohl aktualizovat telefon a načíst spoustu stránek na večerní offilne surfování. S překvapením jsme ale zjistili, že máme čtvrtinu pobytu za sebou.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

DEN JEDENÁCTÝ

Dnes se ukázalo, proč jsme uváděli do chodu ten cibulozpracovávač. A nebylo to vůbec příjemné zjištění. Před polednem jsme odjeli na pole k jedněm známým do vedlejší vesnice a po mírném zasvěcení jsem se dověděl o co jde. Ten stroj tu cibuli nabere a důmyslným systémem očistí, jenomže stále mezi cibulí zůstávají nějaké kusy hlíny a různých polních svinstev. Ve třech jsme tedy stáli nad dopravníkem a vybírali to ven. Z tohoto dopravníku jde cibule do bedny, kam se jí vejde asi půl tuny. Jednu bednu to naplní asi za minutu, takže si zkuste představit to množství. Hleděl jsem tedy pár hodin do jedoucí cibule na slunku, přičemž ve stínu bylo 33°! Navíc to celé ještě jede dopředu za traktorem a lehce hopsá. Nebylo tedy žádné překvapení, že se mi z toho udělalo taky lehce špatně. Místní švýcaři se mi smáli, ale prej je to normální, zvlášť když na to někdo není zvyklý. Mám ale obavu, že sklizeň cibule teprv začíná...

Jdu si lehnout, pořád jsem nějak rozhozený. Mějte se hezky, pokud možno líp než já.

.....doplněno: Právě jsem si šlápl na sluchátka, což mi dalo další věc, co mi chybí: levé sluchátko! Dnešek teda fakt stál za to.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

DEN DVANÁCTÝ

Dopoledne jsme s menšími obtížemi, než v případě cibulovače zprovoznili bramborátor. Kartofle jsou tu hned za barákem a už na ně nadešel ten správný čas. Odpoledne jsem strávil relativně ucházející činností - vyhrabáváním brambor z prvního metru každého řádku, aby se na to potom dalo najet tím strojem. Třídil jsem ty brambory ještě na pěkné a nepěkné, což byl asi největší problém. Takové ty nazelenalé a prostě-hnusné jsou jasné, ale zbývá ještě většina úplně normálních brambor, z nichž Waltr podle mě neznámého kritéria vybírá ty dobré. Ukázal mi to na pár příkladech a pak už to bylo na mě. Doufám, že to po mě nebude nikdo moc kontrolovat. Kolem druhé jsem byl hotov, jenomže se ukázalo, že za pastvinou začíná ještě druhá část pole, takže se to protáhlo do čtyř. Stále se sice moje pracovní náplň neblíží osmi hodinám, ale nestěžuji si na to.

Na večeři byla velice zajímavá směs brambor, klobás a zeleniny restovaná na pánvi. Kolem sedmé se stavil Kohla s dalšími zápisky deníku a plně nabitým laptopem, takže jsme rozběhli CSS a strávili hodinku střílením, přičemž si ještě Kohla užíval bublinkového pití.

Zítra mám opět volno, tak prý můžeme někam vyrazit.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

DEN TŘINÁCTÝ

Šťastné číslo 13 mi přineslo víc štěstí, než Kohlovi - u nás se nepracovalo, zatímco on od rána pilně trhal hrušky. Vzhledem k tomu, že jsem neměl co dělat, jel jsem se na něj do Lobsigenu mrknout. Zastihl jsem ho v zadní části sadu, přičemž mu zbývalo ještě pár stromků k otrhání.

Byl jsem tedy zapojen do práce a asi hodinku mu s hruškami pomáhal. Pak přišla Hanni (z "jeho" rodiny), která přinesla chleba a pití. Opravdu Kohlovi nezávidím, protože chleba byl monstrózně nedobrý a k tomu se u nich pije pořád bylinkový "čaj". Raději jsem se tedy pomalým tempem vydal zpátky. Na oběd byly lasagne, přičemž jsem se trochu ztrapnil, když jsem to nepoznal. Vymluvil jsem se ale tím, že je u nás neděláme. Vařila je Isabel, protože Erika je na výletu do Alp s místním sborem. Isabel naštěstí po mamince nepodědila pouze selský vzhled, ale také kuchařské umění, takže to bylo docela dobré.

Po lehkém odpočinku jsem si stylem rozeber-a-slož spravil zadní přehazovačku na "svém" kole a vyjel do okolí. Byla celkem pěkná viditelnost a na Google Earth jsem si našel, že za kopcem budou vidět Alpy. Po cestě jsem ještě u jednoho domu viděl velice pěknou zahradní železnici.

Snažil jsem se taky místním kopcům vysvětlit, že by nemusely být tak strmé, ale nezabralo to. Nakonec jsem to zvládl a stálo to za to. Sice Alpy nebyly vůbec vidět, protože kolem nich byly mraky, ale i výhledy na jiné strany byly pěkné.

Ještě sem musím dát nějakou fotku, která se bude hodit na ikonku, ale snad vám nebude vadit ani na podívání.

Na zítra jsme plánovali vyrazit k jezeru Neuenburgersee, které je odsud asi 15 km a navíc je největším čistě švýcarským jezerem. Bude ale jen asi 24° a tak by to nebylo tak příjemné koupání. Máme v záloze i jiné možnosti, uvidíme zítra.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

DEN ČTRNÁCTÝ

Počasí sice bylo pěkně, ale pofukoval svěží větřík, a tak jsme jeli do Bernu. Je to asi 18 km pěknou krajinou, bohužel trochu kopcovitou. O půl jedenácté jsme vyjeli od Kohlovic Familie, nasadili tempo a za hodinu nás vítala cedule Bern. V centru jsme zaparkovali kola a vyšli na hradby, kde jsme si v altánku s výhledem na parlament udělali menší Mittagessen. Postranními uličkami jsme se vydali směrem ke katedrále, protože Kohla doma dostal nějaké tipy a jedním z nich byla věž, na kterou je prý vstup zdarma.

Samozřejmě, že dnes už je vše zpoplatněno, ale za ty 4 Fr to stálo. Výhled byl krásný a i samotné schodiště bylo velice zajímavé svou řekněme vzdušností.

Alpy byly vidět bohužel jen v náznacích, tak to vám ani ukazovat nebudu. Můžete se ale mrknout na největší švýcarský zvon, vážící více než 10 tun.

Obhlídli jsme pak nějaké ty kostely, mosty, ulice, radnici a na třetí hodinu zamířili k Zytglogge, což je něco jako orloj a je to hrozně známé. Přidali jsme se do mezinárodního hloučku turistů dychtivě čekajících, co to předvede.

Zbývalo ještě pár minut, tak jsme překontrolovali míry umístěné v průchodu.

V celou to nějak cinklo, všichni nažhavili fotoaparáty a kamery... chvíli bylo ticho... pak se tam protočili nějaké figurky... zase nic... odbyly tři hodiny, pohly se dvě vrchnější figurky... všichni dychtivě očekávali, co začne, ale po minutě si většina uvědomila, že to asi bylo všechno a pesimisté začali odcházet. Po další chvíli už odešli všichni, i my, tak doufám, že jsme o nic zásadního nepřišli. Došli jsme si pro kola a vyrazili přes řeku k Barengrabenu, což je v podstatě medvědí výběh. Je tam z toho důvodu, že Bern byl pojmenován právě podle medvědů, mají ho ve znaku a tak. Výběh se ale přestavuje, zvětšuje a modernizuje, takže medvědy přesunuli do zoo. Vydali jsme se tedy dál, k muzeu Alberta Einsteina, který tu v jednom domě v centru města vymyslel slavnou teorii relativity. Bohužel to bylo muzeum všeho možného od staré zbroje až po umění a vstup stál 24 Franků. Tak jsme se otočili a zkusili ještě najít ty medvědy. Tam ale taky chtěli hromady peněz, tak jsme usoudili, že na kopečku je to stejně hezčí. Investovali jsme raději do vychlazeného pití a ještě jsme spoustu ušetřili.

Nakonec z toho byl pěkný výlet a na večeři jsme byli opět doma. Zítra to vypadá na zajímavý den - Kohla bude u nás, protože "jeho" rodina kamsi odjíždí. To už ale bude v další zajímavosti ze třetího týdne. Ani se to nezdá, ale máme třetinu pobytu za sebou. Mějte se tedy pěkně, za chvíli budem zase doma.

Komentáře