Trochu menší lehátková akce
Slunné prázdninové ráno, 8.8.2007. Mám nachystané všechno, snad kromě systému pro uložení oblečení, aby nenavlhlo. Pospa si udělal sáčkovou mnohovrstvou kouli s vnější igelitkovou membránou Kaufland, Kohla to řeší batohem na zádech, tak já si beru batoh a 2 igelitky.
V autobuse zjišťujeme, že Pospa s ewe s sebou nemají žádné pití (asi počítají s dostatkem vody v Moravě). Kohla má Ondrášovku s příchutí tonik bez chininu a já pokus o mojito do staré cyklistické láhve, asi stejně vzdálené od mojita, jako ta Ondrášovka od toniku. Dál řešíme lehátka - já mám celkem nové, které jsem ale nezkusil, jestli třeba nemá díru, Kohla má za 5 euro z Řecka, ewe nějaké až z Prahy a Pospa v něm má veliký otvor na sledování dění pod hladinou.
Došli jsme k řece, na místo kde jsme nastupovali na naši plavbu se třídou. Rozbalujeme lehátka a Kohlovo řecké s ewiným pražským jsou kupodivu úplně stejná. Zato Pospovo plavidlo zdaleka nafukovací matraci nepřipomíná. Deset minut dechových cvičení a nesměle se blížíme k vodě. Veliké zjištění - je studená!! Zkouším odzkoušenou metodu naskočení, abych se nenamočil a celkem to vyšlo. Za chvíli už všichni plujeme směrem na Olomouc za patřičných pohledů rybářů a náhodných kolemjdoucích. První pohoda a první fotky vodotěsným jednorázovým foťákem, který si ewe koupila.
Po nějakém tom cca kilometru se blížíme k prvnímu proudu - znáte to, taková ta místa, kde voda rychle teče a obvykle vás táhne na nějakou tu kládu. Přesně ta místa, kde se vždycky někdo na lodích překlopil a my tam teď jedeme na lehátkách. Ewe jede první a okamžitě zjišťuje, že kormidlování "lodi" je řekněme značně obtížné, někdy až blížící se nemožnému a tak končí na větvi (a ne naposled). Já používám nouzový východ a tak končím jenom po kolena ve vodě, ale postupně se učíme lehátka ovládat.
O kousek dál jsme našli bílou plastovou zahradní židli a tak děláme blbosti typu sezení v největším proudu a fotí se nějaké další fotky. Zhruba tak v polovině cesty do Střeně se stal 1. osudový okamžik - Pospovi praskl šev na lehátku. Kohla si ale prosíravě vzal sadu na lepení kola a tak s použitím celého lepidla a vulkanizačního roztoku se pokouší zalepit nepraktickou díru, ale nekončí to moc valně. Pospa teda zkouší kousek jet a zárovneň dofukovat, brzo to ale vzdává a lehátko posílá po vodě, zatímco jde řekou pěšky. Musím ale podotknout, že je velmi málo vody, tak to není problém, až na extrémně odporné hnědočerné smradlavé říční bahno, které je na rovnějších úsecích. Pospa nemůže odolat a šťavnatou hrstí bahna zasáhl Kohlu tak, že ho měl plný obličej i kšiltovku. Než se ale stačil vzpamatovat k protiúderu, Pospa si začal dělat bahenní zábal, aby byl zdravý. Úspěšně se tak proměnil v černocha a to takového, co se minimálně dva roky nemyl.
Náš původní cíl Chomoutov pochopitelně nepřipadá v úvahu, protože s rychlostí 2 km/h bysme na to potřebovali 10 hodin a ještě s Pospou bez lehátka by to už nešlo vůbec. Tak se ho snažíme přesvědčit aspoň na Hynkov, který je zhruba uprostřed cesty. To ale překazil 2. osudový okamžik, kdy já jel pozpátku a nejel jsem na větev, která mi udělala zespod lehátka asi centimetrovou díru, která by sice šla celkem dobře zalepit, ale už prostě není čím.
Tak asi kilometr před Stření, první vesnicí na trase, se přidávám k Pospovi a kráčím vodou i přes několik opravdu lahodných míst s bahnem po kolena. V každém případě je jasné, kde skončíme - Střeň.
Začali jsme vybalovat a bilance byla následující:
Pospa - kromě jednoho pytlíčku s peněženkou všechno mokré
ewe - mokré všechno až na vodotěsný foťák (ten stihl uschnout rychle)
Kohla - mokré i mince zabalené v sáčku
Dudu - polosuché oblečení, zato mokrá stovka v pospové supervodotěsné tašce
K tomu samozřejmě ty 2 lehátka s dírou. Mezitím tam (brod pod mostem ve Střeni) přišel fotograf Olomouckého Deníku a s velmi drahým foťákem uklouzl a spadl do vody. Nevím, co fotil, snad stromy.
Cestou po Střeni jsme zjistili, že žádný bus nejede a tak jsme se vydali ještě asi kilometr na vlak. Světe div se, přišli jsme a vlak za 2 minuty jel! Prostě jako když jdete na tramvaj, to se nám ještě fakt nestalo.
Celkově bych to shrnul jako opravdu velmi vydařenou akci, až na pár maličkostí, jako velmi citelná absence opalováku nebo ty díry v lehátkách - chtělo to víc toho lepení a nebo víc pozornosti na cestu před sebou. Osobně bych to aji ještě někdy zopakoval, ale to záleží na ostatních.
PS: Pokud se vám ta fotka zdá divná, nemýlíte se - je to upravený obrázek z minulé zajímavosti, aby to bylo autentičtější.
Komentáře
Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživateléNejhorší byla ta noc po akci - ani mi tak nevadili ty spálený záda jako to, že sem celou noc plaval na lehátku => takovou noční můru nikomu nepřeju 
jo, az na to, ze nemuzu ani sedet, jak mam spaleny zada, absolutne luxusni akce .)
az budou za mesic fotky, ukazu 
ale nejlepsi byl stejne ten mameluk s tou utopenou d200, chachaa, ten mi udelal takovou radost! 