• Úvodní strana
• Zajímavosti
• Otázky
• Fotogalerie
• Zábava
• Vaše Lavice

Malý Rabštejn

Ve středu, hodinu po škole, jsem se na nádraží sešel s Kubou, Pospou, Filipem, Juřou a Kohlou. Hned na to jsme se zase rozdělili, protože my "střízliví" jsme odjeli vlakem do Domašova a ten zbytek (Filip, Juřa, Kohla) měl namířeno do Radíkova. Cíl cesty byl ale společný - louka poblíž pstruží farmy v údolí Bystřičky mezi vlakovými zastávkami Jívová a Domašov n. B.

Abych to trochu upřesnil - nesešli jsme se tam jen my, ale každý měl navíc krosnu plnou až nad hlavu, která většině lidí vážila hodně přes 20 kg. Mě teda až tolik ne, jelikož jsem netáhl žádné horolezecké vybavení, protože prostě nelezu.

Cesta vlakem byla pohodlná a rychlá, pak ty 2 km z Domašova na místo uběhly taky rychle a v 5 hodin jsme už rozdělávali stan, pochopitelně tak, abysme spali ve správném směru podle feng šuej. Ukázalo se, že sice není pro 3 lidi, ale pro 2, což ale nijak neovlivňovalo to, že jsme se tam měli v plánu nacpat já, Pospa a Česťa i s věcma. Šli jsme se podívat na skálu, udělali jsme si teplou večeři, prohlédli okolí atd... Mezitím skupinka B (Filip. Juřa, kohla) šla někde kolem Pohořan romantickou krajinou při západu slunce.

Začalo se stmívat, tak jsme se uchýlili do stanu, kde chvíli trvalo, než jsme našli pozice, ve kterých neležíme přes sebe a tak. Záhy jsme zjistili jak nepříjemné může být, když 50 metrů od stanu projíždí vlak. Podle toho co je slyšet máte pocit, že jede přímo na vás a máte tendenci utéct co nejrychleji pryč. Uběhla nějaká ta hodinka diskuse a kolem deváté jsme usoudili, že už to Filip s Juřou a Kohlou někde zabalili (respektive rozbalili) a dorazí až zítra.

Něco po desáté (skoro 3 hodiny po západu sl.) začali ti tři s pokusem vylekat (nebo snad vystrašit) nás na náš stan bouchat, svítit a tak, což se jim i trochu povedlo, protože je už nikdo z nás nečekal a přišli ke stanu naprosto neslyšně... Každopádně objevili to, co my už jsme nějakou chvíli věděli, a to že mrzne. Samo o sobě by to nebyl až takový problém, ale vevnitř ve stanu mohlo být tak 5°, což je i přes spacák a 3 vrstvy oblečení celkem chladno.

Projel poslední večerní vlak... Kohla pak ráno říkal, že byl připraven ne evakuaci ze stanu. Některé vlaky mají totiž zvuk velmi podobný traktoru a jako vždy se zdá, že jede přímo na stan.

----- ČTVRTEK -----

Noc byla krušná. Krom toho, že byla zima jsme měli jisté problémy s prostorem ve stanu a navíc Česťa dost hlasitě chrápe. V této kombinaci se Kuba vyspal dobře, Pospa prej taky usnul a dokonce se mu zdál sen s Kořenkem. Já jsem někdy po čtvrté cítil, že už to někdy musím "zalomit", když v tom projel s tradičním hlukem 1. ranní vlak a tím skončilo moje "spaní" nadobro. Každopádně jakousi záhadou jsem nebyl ani ospalý.

Ráno ukázalo jak vtipně to vypadá, když se zamyslíte nad tím, že v bílém stanu spí dva lidé (Filip s Juřou), v modrém je Kohla sám a v tom hnědém vzadu jsme v noci tři. Ono z venku se těžko věří, že jsme se tam vůbec vešli.

Jednou z hlavních událostí dne byl tzv. sitův hrnec (pravděpodobně se to píše jinak, ale to je jedno). Každopádně to spočívá v tom, že se vykope díra, do ní se dají nažhavené kameny a na to v alobalu zabalené kuře. Hodí se na to další žhavé uhlíky a kameny z ohně a celé se to zase zakope. Výsledkem by mělo být za 5 hodin nádherně propečené kuře... Tak uvidíme odpoledne.

Dopoledne se šlo na skálu, k čemuž jaksi nemám moc co říct, tak aspoň nějaké fotky.

Ještě jsem se prošel po okolí a do Domašova, což ale není důležité, hlavně se šlo vykopávat kuře... No, můžete si zkusit soukromě tipnout jak to asi vypadalo, když se roztrhl první alobal.

Myslím, že většina z vás uhodla, bylo obdobně bílé jako když se zakopávalo. Tu barvu dává akorát koření, které na to ještě předtím nasypali.

Tak se to prostě dopeklo na ohni a nakonec chutnalo všem. Dokonce i hlavní skeptik Pospa se s chutí zakousl. Nic to ale nemění na tom, že se to celé s kopáním a tak bylo skoro zbytečné. Ale za pokus to stálo.

Odpoledne se ještě trochu lezlo, u čehož jsem taky celou dobu nebyl. Aby to ale bylo kompletní, přidám ještě fotku Česti a Kohly... sebe pochopitelně ne - skalám se vyhýbám raději obloukem.

Večer se Filip s Kohlou pokusili o jakési rituální zapálení ohně, což se trochu nepovedlo, ale budiž, opékalo se na něm dobře.

Asi jsem zapomněl zmínit - na místě, kde jsme byli bývá v létě tábor, takže jsme měli židle, stoly, lavky atd.

----- PÁTEK -----

Ráno kdosi prohlásil, že v noci byli ve stanu tři - dva lidi a kosa. Musí se uznat, že slušná kosa byla i v našem stanu, kde jsme na sebe byli celkem natisknutí. V každém případě opět Česťa chrápal, vlaky jezdily a kosa kosila, tak jsem se opět moc nevyspal... Dokonce jsme v noci s Pospou vymysleli tzv. plán B. To pro případ, že by chrápání bylo tak neúnosné, že bysme nemohli ani v klidu odpočívat. V takovém případě jsme ho chtěli na karimatce přetáhnout do Kohlova stanu a tam ať chrápe jak chce... Naštěstí na to nedošlo.

Většinu dopoledního lezení jsem strávil focením kytiček, vlaků, mostu, tunelu a tak podobně. Před obědem dorazil Juřův brácha Peťa, který se na poslední noc zabydlel ve stanu s Juřou a Filipem.

Instantní oběd a leháro na prosluněné louce... Na skálu pak šli jenom Filip a bratři Kovářovi, my ostatní jsme se tak nějak flákali, přičemž nastal zajímavý moment, kdy Pospa a Kohla hodili do řeky dva kousky dřeva a začali soupeřit čí dojede dál. Oba se zastavili pod splavem a Pospa neváhal vlézt do ledové vody, aby svůj milovaný kousek dřeva poslal dál.

Přišel večer a sekání dřeva na oheň. Česťa s Pospou se zvládli snad půl hodiny hádat o tom, čí styl sekání dřeva je ten pravý, kdo ohrožuje okolí a kdo sebe a tak dále... Ovšem ten Pospův styl jsem pro vás prostě musel nafotit. Nutno však podotknout, že si pak na důkaz bezpečnosti do svých "panzer botek" sekl a přežily bez větší úhony.

----- SOBOTA -----

Poslední noc... co bych o ní řekl. Asi totéž co o té předešlé, prostě nic nového až na to, že jsem dokonce i usnul. Dopoledne bylo ve znamení pomalého, někdy až líného balení a vydali jsme se na vlakovou zastávku. Asi 1,5 km dlouhou trasu jsme šli 20 minut. Filip, Juřa a Kohla ji šli ve středu dvě a půl hodiny! Po tmě totiž nemohli najít cestu, tak šli houštím podél řeky, když už to nešlo, tak vylezli na trať. Prý jim ale předtím přeběhla černá kočka přes cestu, tak to je pak jasné.

Poslední foto a konec... Doufám, že jste vydrželi až sem a věřím, že se nám povede zase nějakou akci uspořádat. Bylo to super.

Komentáře