• Úvodní strana
• Zajímavosti
• Otázky
• Fotogalerie
• Zábava
• Vaše Lavice

Tři antické báje...

8. března 2007. V třídní kronice se objeví krátká zmínka o trojici divadelních představení. Nic víc se už ze zápisku neznámého kronikáře nedozvíme. A je to škoda, protože dnešní scénky, dnešní výkony, si zaslouží těch řádků mnohem víc.

Divadla, která jsme v hudebně toho pošmourného březnového odpoledne předvedli, jsou výsledkem naší práce. Pro některé členy týmů jsou završením několika náročných týdnů, pro jiné otázkou jediné odpolední zkoušky. Přes veškeré potíže, které jednotlivé skupinky měly, se nám však všechno podařilo zdárně zrealizovat. A myslím, že to si zaslouží potlesk. Díky Vám.

A teď, teď je čas zmínit se o jednotlivých příbězích. Možná by totiž neměly být zase zapomenuty...

První představení, Fryžský král, vystavělo na skvělém hereckém talentu Mary Handla v roli krále Midase, dobrém scénáři a poměrně početné skupince tvůrců, která se sice utvořila až několik dní před samotným představením, ale i přes veškeré personální potíže odvedla dobrou práci. Aďa, vedoucí prvního týmu, se nakonec samotného hraní nezúčastnila, o to důstojněji pak působí jejich divadlo jako celek. Velmi příjemně mě překvapila velice výrazná Kačka v roli Midasovy manželky. Ewe v roli Dionýsova druha rozhodně neselhala a vzhledem ke krátké době přípravy odvedla obstojný výkon, nicméně do mozků diváka se nejspíš její výkon nevryl. Podobně na tom bude nejspíš i další důležitá role, Dionýsos v podání Elie. Její bůh vína a veselí mi přišel spíše trochu umělý a příliš nepřipomínal hodnoty, kterých si cení nejvíce. Možná tomu bylo zčásti proto, že dostal ve scénáři dosti malý úkol, zčásti proto, že roli Dionýsa původně patřila Zuzce. Co se zbytku hereckého ansámblu týká, odehrál v podstatě pouze malé epizodní role, na nichž se toho příliš hodnotit nedá, takže vyjadřovat se k výkonům jednotlivců by bylo nesmyslné. Nicméně divadlo první skupinky rozhodně splnilo svůj účel, král Midas a jeho herecký koncert diváky bezesporu zaujal a všechny zúčastněné snad celý projekt obohatil o spoustu zážitků a zkušeností.

Jako druzí nastoupila čtveřice Filip, Kohla, Kovi a Dave, kteří si podle mého názoru připravili příliš náročný příběh. Jejich Iásón a Argonauti byl pro běžného diváka zpracován dost složitě a bez základních znalostí příběhu mohl zůstat diváky nepochopen. Přesto si vysloužil zasloužený potlesk diváků a to především díky hereckým výkonům kluků na jevišti. Upřímně jsem si byl jistý, že jejich slabinou je omezený počet postav a herců, díky němuž nebudou moci zahrát divadlo na sto procent. Nicméně jaké bylo mé překvapení, když se z téhle slabiny v podstatě stala nejsilnější zbraň celého představení, která snad nenechala jedinou bránici v sále v klidu. Před jejich výkonem upřímně smekám a odpouštím jim i určitou naivnost, se kterou přistoupili k některým scénám. Celá čtverka si vysloužila můj obdiv a já opět tleskám, protože něco podobného jsem ještě neviděl. A upřímně, dosáhli daleko větší úrovně a kvality, než kdokoliv z nás možná očekával.

Celé divadelní odpoledne pak zakončila naše skupinka pod režisérským dohledem Monči a hrou Hermes - Zrození. Vzhledem k tomu, kdo všechno byl členem naší skupinky, nasadili jsme si možná pomyslnou laťku, přes kterou jsme měli povinnost přeskočit. Nerad bych tu naši scénku kritizoval a hodnotil jako dvě představení předchozí. Jako autorovi a herci mi to nepřísluší a nebylo by to vhodné. Mám ale ještě jeden důvod. Tentokrát jsem neměl možnost scénku sledovat jako divák. Strávil jsem většinu času za oponou a odtud se celkový dojem z divadla a jednotlivých hereckých výkonů dá jen těžko posuzovat. Uvedu snad jen, že na rozdíl od předchozích dvou scénáristů jsem měl při psaní našeho příběhu jednu obrovskou výhodu - šil jsem lidem role na tělo. Věděl jsem, kdo z herců ztvární kterou postavu, což v konečném důsledku snad pomohlo nejen mně.

Tak. Je čas říct kulisám sbohem. Zítra začíná další den a je potřeba se na něj pořádně připravit, protože je minimálně stejně složitý jako den našich antických hrdinů. Doufejme, že to nebyla poslední příležitost dokázat si, co lidé v našem věku dovedou.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Několik poznámek k tomuto textu, než napíšete vlastní komentář:

1.) Snažil jsem se napsat zcela vážnou a seriózní kritiku, zhodnocení. Nejedná se o obyčejnou zajímavost se spoustou smajlíků na konci řádků, ale o můj pohled na náš projekt. Možná jsem v textu k někomu svým způsobem milý nebo naopak příliš kritický, ale souvisí to pouze s podaným výkonem a jakémukoliv osobnímu předsudku jsem se snažil vyhnout. Pokud je někde zdůrazněna chyba, neznamená to ještě, že se mi představení nelíbilo nebo bych nechtěl, aby se konala ještě nějaká jeho repríza.

2.) Berte ohled na to, že jsem během obou hodnocených představení obsluhoval vzadu na pódiu kameru, takže jsem se nemohl na veškeré součásti příběhu soustředit úplně. To je taky důvodem, proč mi spoustu věcí především během prvního představení uteklo. Berte tedy veškerá má slova s odstupem. Neseděl jsem přímo mezi publikem a možná bych v jejich pozici zhodnotil všechno úplně jinak.

3.) Naše představení jsem nehodnotil čistě z logických důvodů, které jsem jmenoval výše. Rozhodně to není tak, že bych na něm neviděl žádné chyby nebo naopak že bych nevěděl, koho bych mohl pochválit, ale myslím, že takto je to mnohem lepší. Všem členům naší skupinky bych tu chtěl ještě jednou poděkovat, že jsme to nakonec dotáhli do té dnešní podoby, a zároveň se omluvit za některé nepříjemnosti a situace, které během příprav vznikly. Znamená to jen to, že je potřeba se o životě ještě hodně naučit. Díky Vám. Byli jste skvělí a jsem rád, že jsme to všechno mohli společně zrealizovat.

Případné dotazy a připomínky si rád přečtu v komentářích níže. Děkuji

Jakub Ehrenberger

(vytvořeno ve spolupráci s www.findred.mysteria.cz, kde bude tento text později zveřejněn)

Komentáře