• Úvodní strana
• Zajímavosti
• Otázky
• Fotogalerie
• Zábava
• Vaše Lavice

Lyžák (1. až 3. den)

Jako obvykle se nikomu nechce psát, čili to zbylo na mě... Pozn.: Začal jsem to psát dříve, než Česťa přidal svůj dopis. Proto také nečekejte žádné rozsáhlé líčení, spíš jen výčet věcí co jsme dělali. Ještě pro rejpaly musím podotknout, že jsem nebyl a ani nemohl být u všeho, co se dělo, navíc něco třeba psát nechci...

CESTA

Po rozloučení se s rodiči jsme se naskládali do autobusu, přičemž já s pospou jsme zabrali místo úplně vepředu za řidičem. Výhled jsme měli dobrý, ale hned vedle si sedl náš milovaný profesor Teplý. Hodina hovoru s ním je už opravdu celkem otravná. Dovíte se samé zajímavé věci, jako třeba jak Spojené Státy vypouští čisté emise a že vlastně neznečišťují životní prostředí (a hádejte se pak s ním), nebo takové ty historky, které ještě nikdo z nás 100x neslyšel - Indie, Čína, atd... Stačí se třeba jen zmínit, že je dobrá viditelnost a on se na čtvrt hodiny rozjede o tom, jak krásně byla vidět jakási hora v Himalájích z jiné, přičemž byly 200 km od sebe.

V Petříkově oproti minulému lyžáku cosi chybělo... takovéto bílé, co jsme viděli naposledy na podzim. Projeli jsme kolem Zetochy (mírný svah na začátku Petříkova), kde se zelenala tráva. Teplého vykládání, že jedna sjezdovka je v provozu začalo být dosti nepravděpodobné.

1. DEN

První dojmy z chaty nebyly nijak valné, obzvlášť když tam cosi smrdělo. Bary utřel, když zjistil, že ping pong je asi na druhé chatě a on s sebou táhl pálku a míček.

Zato tam byl kulečník, který byl později využit téměř po veškerou dobu, kdy jsme nebyli pryč, nejedli nebo nespali. Rozřazení do pokojů bylo bouřlivé a dopadlo trochu proti tomu, co jsme chtěli, jelikož o nás rozhodl víceméně Pospa, ale zas tak špatné to nebylo:

11: Katka, Leňa, Zuzka, Míša (měly lepší pokoj, než ostatní - s televizí a balkónem, který byl hojně využíván)

12: Monča, Vimmi, Marie, Pepina, Píďa, ewe

13: Miva, nyna, elie, Aďa

14: Dudu, Pospa, Juřa, Filip, Kohla, Česťa, Bary, Jenda

??: Zelda, David, Krow, Mara

Profesoři byli trochu oddělení v zadní části, ale později se zjistilo, že skrz ty papundeklové stěny je vše slyšet. Po nějakém tom zabydlování jsme se vydali na onu slavnou sjezdovku v provozu.

Zdá se, že v Petříkové provozují unikát - bahenní lyžování... Po výstupu spodní části jsme to nakonec viděli - na tom hnědobílém struhadle skluznic jezdilo pár dětí na bobech a možná ještě nějaký ten patologický lyžař-šílenec.

Zjistili jsme, že asi za 20 minut bude fotit webkamera, tak jsme se rozhodli, že se půjdeme naskládat na jednu sněhovou skvrnu, která je na ní vidět. Asi tak 10 minut jsme na ní strávili s tím, že to může fotit o něco dříve, či později. Zima tam ani nebyla... toho bychom si všimli.

Výsledek mi doma uložili a tady je... Podotýkám, že jsme byli na té pravé skvrně, která měla asi tak 150 metrů a na šířku odhadem 20. Takže smůla, měli jsme jít na tu levou, jsme moc malí.

K nechuti všech jsme lezli až nahoru, kde akorát Vimmi spadla na dalším sněhovém fleku, jinak vcelku nic zajímavého. Následně vrchem jsme došli až k Zetochovi a téměř po tmě do chaty. Tak jsme se dovybalili a tak podobně. Mira zjistila, že má konvici do auta, tak jí bylo doporučeno, ať zavolá rodičům, aby dovezli auto.

Až večer přijel Česťa, jelikož měl zápas s Uherským Brodem. Juřa mu tvrdil, že je v pokoji s Handlem, Krowem a spol, za což byl zvolen hajzlem dne, z čehož se stala tradice na celý týden - každý večer jsme volili takzvané H [há"> dne - abychom nebyli sprostí, že.

2. DEN

Švédský stůl nás hned po ránu mile překvapil, některé mile překvapil i číšník - asi praktikant z hotelové školy. Hodinu po snídani (v 9) byla na plánu obligátní cesta na paprsek. Nahoře byla taková dost unavená nálada.

Cesta dál Adamovským údolím ubíhala trochu pomalu, sluníčko vesele svítilo - bylo asi 12°C. Tak jsme postupně rozebírali všechno možné, už ani nevím co přesně. Potom jsem si ještě hrál s efekty na foťáku a tak...

Na konci údolí přišel pro některé trochu náročný kopec, ale nakonec i ti s plicními či kolenními problémy se dostali nahoru. Jak mi bylo řečeno, tahle fotka mluví za všechny naše výlety po okolí...

Jídlo ve mě nezanechává tak velké zážitky na to, abych si týden pamatoval, co jsme měli, no každopádně měli jsme oběd. Jinak jídlo obecně bylo celkově až na pár výjimek velmi dobré. Následovala ještě asi dvoukilometrová vycházka do Ramzové a zpět - zjistili jsme, že ani tam sníh v zimě nevedou, ale zajezdili jsme na tzv. kopcokárách (náš název) - takovéto jak jedete po vydlážděné cestě z kopce na jakési konstrukci s kolečkama... Ještě jsme po cestě potkali Mašláně.

Večer byl celkem normální, šli jsme spát už kolem půlnoci. Někdy během dne se udělalo špatně Zuzce a musela odjet domů - litujeme tě. Nedělním H dne jsem byl zvolen já a to kvůli tomu, že na mě museli všichni asi 10 minut čekat, jelikož jsem měl klíč od pokoje a potom jsem ještě vyhrál jakousi karetní hru, kterou jsem hrál poprvé v životě.

3. DEN

V pondělí byl na plánu výplaz na Šerák a Keprník. Invalidové a laty se do poloviny (na Čerňavu) vyvezli lanovkou, ale vzhledem k tomu, že jela pomalu a ještě dole asi 20 minut čekali, tak jsme tam byli skoro stejně, jako oni a nezmrzli jsme. Druhá polovina cesty byla ve znamení ledu a vody, takže si někteří vyrobili soukromý rybníček v botě a nebo si narazili kostrč apod. Nahoře byl opravdu nádherný výhled - z Keprníku jsme viděli dokonce i Beskydy a Krkonoše. Na fotce jsou vlevo právě Beskydy, za kterými leze ještě něco vzdáleného, co ale na té zmenšenině není zřetelné.

Vrátili jsme se pár kilometrů zpět a nastalo dělení - ti, kterým se chtělo šli o několik km delší trasu před Obří skály a zbytek přes Šerák rovnou dolů. Oběd byl pro mě lákavější, než "Obřáky" s Teplým, na kterých jsem byl už několikrát, tak jsem se vydal s druhou zmíněnou skupinou. Většina lidí jela celou cestu dolů lanovkou, jen Já, Aďa, elie a... a ještě někdo jsme sbíhali sjezdovky. Dole jsme na lanovkáře museli čekat.

Česťa si vzal můj foťák, tak sem dám dvě jeho fotky a to skupinu těch aktivnějších, co šli oklikou a pohled na Obřáky.

V našem pokoji se nějak sama vytvořila zajímavá konstelace věcí, kterou jsme označili za harmonii podle Feng-shui [feng šuej"> - pokud nevíte o co jde a zajímá vás to, určitě to najdete. Pozoruhodné je, že totéž se vytvořilo v podstatě ve všech pokojích, jinde to ale nazvali kompost, nebo bordel.

Večer se dělalo vícero věcí - hrál se kulečník, zpívalo se a hrálo na kytary a také se začalo operovat s žehličkou na vlasy. Samozřejmě moje vlasy nemohly uniknout pozornosti kosmetického salonu a tak jsem měl jak už to tak bývá nový účes.

V noci se k nám nastěhovala Monča a strávila noc na posteli s Filipem. Co spolu dělali se dá těžko odhadnout, ještě předtím ale upletla Filipovi ve vlasech 2 copánky. Také se volil H dne a zase jsem to byl já - jako jediný z našeho pokoje jsem šel kratší trasou a následně když přišli jsem spal.

Zbytek napíšu a přidám v nejbližších dnech a to z několika důvodů - 1.) Nemám teď tolik času 2.) Musel bych ten text přechovávat na disku a znovu nahrávat fotky 3.) Příliš dlouhé věci nikdo nečte.

Komentáře