• Úvodní strana
• Zajímavosti
• Otázky
• Fotogalerie
• Zábava
• Vaše Lavice

Lyžařský kurs - Dopis příteli - 1. den

(K napsání této zajímavosti jsem se rozhodl využít formu osobního dopisu, odpusťte mi to, ale přišlo mi to vhodnější než obyčejný suchý text. Děkuji)

Ahoj, příteli,

tak už Ti zase píši. To víš, spousta věcí se za ten měsíc, co jsme se neviděli, změnila. Ani pořádně nevím, kde bych měl začít. Jak dobře víš, poslední dobou prožívám celkem krizi, která zasáhla většinu mého osobního života. Už jsem Ti o ní jednou psal, takže nemá cenu ji rozpitvávat dále.

Určitě si pamatuješ, jak jsem Ti psal, že se chystáme na lyžák. No, opravdu jsme jeli. Těžko říct, jestli na lyžák, ale rozhodně na týdenní společný pobyt mezi spolužačkami a spolužáky. Vrátili jsme se včera dopoledne, ale to jen tak, abys byl v obraze.

Měl bych ti taky napsat nějaké ty faktografické údaje nebo jak se tomu říká, že? No tak konalo se to v Petříkově na ubytovně Sport-Grill, od 13. do 20. ledna 2007 s plnou penzí v místní restauraci a pod občas příkrým drobnohledem profesorské trojice Jana Chromá, Jaroslav Teplý a Hana Vasiljevová.Tak to by bylo, abys měl jakousi představu o té partičce, co tam byla. Naši třídu přece z mých vyprávění už dobře znáš. Chyběli jen Kamča s Pájou a kony.

Aby to všecko bylo přehlednější, rozčlením ti jednotlivé dny na odstavce.

Den 1. (sobota) - Ráno jsem vstal vcelku brzy a dobalil si poslední snítky oblečení a vybavení na cestu. Pak už se v doprovodu mámy, táty a našeho psa vydal k budově gymnázia, kam měl dorazit autobus. Já měl však na programu ještě zápas s Uherským Brodem, a tak jsem se jen ráno ozval panu profesorovi, vyzvedl si zbytečné běžky a valil do Šternberka. Ostatní se mezitím nalodili a zamířili do Petříkova. Já se k nim připojil až někdy kolem páté a dozvěděl se od Jirky Kováře, že spím v tom pro mě horším pokoji s Marou Handlem, Honzou Krovem, Tomem Ocelíkem (Víš, dobře, že mám Toma rád, ale tentokrát jsem s ním nebyl asi tak často, jak by si on za své přátelství zasloužil) a Davidem Kolibáčem. No, byla to lež, protože pokoj, ze kterého se mě pokusil Kovi vystrnadit, byl osmilůžkový a bylo v něm jen sedm lidí - Kovi, Filip, Pospa, Jenda, Bary, Radim a Kohla. Se mnou tedy osm. Hm, no, o oběd jsem nepřišel, protože první se podávala až večeře, což byl taky důvod, proč většina potravinových zásob z domu byla v pokojích vybalené, zatímco hadry zůstávali v batozích. Tak to by byl den první. Mimochodem Hajzlem dne, který byl každý den v našem pokoji volen, se stal Jirka Kovář. Proč? Právě kvůli tomu podrazu s mým ubytováním. A večer? Večer byl poměrně klidný, tuším, že všichni šli spát a vadilo jim jen moje otřesné chrápání. Nevím, na co si stěžovali. Mě nebudilo.

(Dnešní večer už toho víc napsat nestihnu, ale snad vás potěší to, že jsme se do toho hodnocení a sumírování pustil. Domluvím se s adminy, jak tuto zajímavost budu řešit dál, protože to není záležitost několika minut. Pokračování příště.)

Komentáře