• Úvodní strana
• Zajímavosti
• Otázky
• Fotogalerie
• Zábava
• Vaše Lavice

Invex a Digitex 2006

Na středu 11. listopadu jsme si naplánovali návštěvu každoročního veletrhu Invex. Začalo to hned ráno brzkým vstáváním a dopravením na hlavní nádraží v Olomouci. Měli jsme jet jen my dva s Radimem, ovšem po desetiminutovém čekání ve vlaku přiběhl David Kolibáč a výlet se nám patřičně zpestřil. Nebýt zpoždění, tak by měl David smůlu. On si z toho ale nic nedělal a po doběhu pravil: ?České dráhy nikdy nezklamou.? Cesta ubíhala, křížovka z Metra se postupně zaplňovala a David si četl. Až do doby, než si k nám přisedl nějaký myslivec. Po chvilce šla okolo paní a její fretka byla tak zvědavá, že vlezla Davidovi až do batohu a řekl bych, že tam byla i minutu. Až do Brna potom David s myslivcem hovořili. Na fotkách je David a fretka v batohu.

Tramvají jsme jako černí pasažéři dojeli k výstavišti, koupili si vstupenku za stovku a hurá dovnitř. Lidí tam bylo opravdu hodně a toto ještě není fotka z herního pavilonu.

Náhodou se k nám připletl jakýsi nafukovací balónek. V tom okamžiku nás nenapadlo nic jiného, než ho uprostřed pavilonu bouchnout. Klíče odvedly brilantně svojí práci, rána jako z děla.

Hned zezačátku se nám ztratil David, ale neměli jsme důvod ho hledat. Natrefili jsme ale na někoho jiného? ?Hele, ten vypadá jak Došek.? ?Není to Došek?? ?To je Došek!? A šli jsme za ním. Byl to Pavel z 6.A8, krátce jsme s ním pohovořili a pokračovali.

Přišel pomalu čas na oběd, proto jsme navštívili vyvýšenou restauraci a Radim si dal polévku. Zatím to stačilo. Následovalo zjištění, že nestačilo a tak jsme si zhruba po půl hodině dali párky v rohlíku. Také se našel David a po jeho tipu jsme směřovali na přednášku na téma Jak vybírat digitální fotoaparát. Určitě to nebylo od věci, ale většinu přednášených věcí jsme znali. Mimochodem 45 minut zajímavé přednášky uběhne mnohem rychleji než vyučovací hodina ve škole. Na fotce je mírně znuděný Radim.

Následně Radim málem přišel o hlavu. Snažil si zkrátit cestu tím, že projde jedním stánkem. Už tam skoro byl a v tu ránu asi metr před ním proletěla šipka. Jednoduše řečeno ? měl štěstí.

Zjištění, že máme hlad, nás dovedlo až k venkovnímu stánku. Klobásy byly dobré, Radim si dal progresivní (prokládanou).

Snažili jsme se dostat všude co nejvýš, zdolali jsme třeba nejvyšší patro v herním pavilonu, které mělo být zavřené. Absolutním vrcholem byl výstup až téměř na střechu (někdo tam zapomněl zamknout dveře), bohužel nás zastavila mříž, která je na obrázku.

S tím trošku souvisela i naše další akce ? házení vlaštovek z vrchu dolů. Usídlili jsme se ve výšinách velkého pavilonu B, odkud byl krásný výhled na všechny stánky. Měli jsme nabrané letáky na skládání vlaštovek. Každý jsme si vyrobili, hodili. Vyrobili, hodili. Při skládání čtvrté vlaštovky už k nám nenápadně mířil pán v saku a s vizitkou, že prý mu bylo řečeno, že zde házíme vlaštovky a že nás při tom sleduje 28 kamer. To byl této akci konec. Na fotografii vidíte vlaštovku PHILIPS, jak se připravuje k odletu.

Nastal čas, na který jsme se celou dobu těšili. Lidí bylo oproti ránu minimum, všude se dalo v pohodě projít a personál byl ochotnější. Lituji lidi, kteří tam jsou jen od rána do odpoledne, přichází o to nejlepší. Udělali jsme radost dvěma slečnám a vyplnili kvíz o internetu. Radima to tak zmohlo, že využil tučňáka ke krátké relaxaci.

Začali jsme také intenzivně shánět PIPNI balónky. Při hledání jsme potkali stánek s jinými heliovými balónky, následující fotka hovoří za vše.

Ke konci jsme zamířili již podruhé do pavilonu s televizemi a vysílací technikou. Vyzkoušeli jsme si jak se moderuje v ČT. Bylo to super, zvlášť výsledný obraz. Radim s modrým balónkem před hlavou?

A dále já, jak kdybych už dopředu věděl, proč si vzít to modré tričko.

Bolest noh nás přivedla až k takovým válecím křeslům, na kterých jsme se pohodlně usadili a vyfotili.

Před šestou se už začaly ozývat všechny závěrečné fanfáry a my stále neměli knebilétající balónky. Spěchali jsme do pavilonu F, kde je ještě naštěstí nafukovali. Já nafasoval dva, Radim jeden. Potom už nám ale nezbývalo nic jiného, než odejít. Tramvaj nás dovezla na nádraží (tentokrát už jsme jeli na bílo), tam jsme chvilku čekali. Občerstvili jsme se, nasedli do vlaku a čekalo nás překvapení ? můj spolužák v kupé. Nejprve nás zbavil jednoho balónku. Potom to ale bylo v pohodě, konverzovali jsme o fyzikálních zákonech. Mimochodem, Radimovi tam buchl balónek.

Zazvonil zvonec a Invexu je konec.Celkově bych ho zhodnotil jako lepší než minulý rok, ale jen obsahově. Chovali se k nám tentokrát hůř, málo bonbónů, balónků,? No těšme se na příští rok.

A ještě jedna důležitá věc, David měl foťák, takže pokud bude tak ochotný a poskytne nám fotky, brzy se objeví ve fotogalerii.

Komentáře