• Úvodní strana
• Zajímavosti
• Otázky
• Fotogalerie
• Zábava
• Vaše Lavice

vejlet z hadiho pohledu, den prvni

takze!

ctvrtek, 6:00. vstavam a padam z postele. zbesile litam po byte a pokousim se vzpomenout si, coze jsem si to vcera rikala, ze musim sbalit. nevim. udelam si bagety, pripnu na krosnu buben a mazu z baraku. hned za dverma od panelaku jsem si konecne vzpomnela..

7:02. hrabu se do autobusu se svou 4tunovou kletrou na zadech, _vsichni_ na mne blbe koukaj. tak se proste takhle ve ctvrtek rano stehuju,no a co! boli me hlava, od toho, jak jsem si zavazovala boty a zeme mi najednou ustedrila headshot..

7:14 spolecne s nynou prichazime na nadrazi, mlatime taskama (nechtene!) vsechny kolem sebe. dostavame metro a hledame nejaky svy klasmejts. nikde nikdo, jen terciani cekajici na pana profesora navratila. ten za chvilku prichazi, zdravime ho, ale on nas nevnima. hmmm...

7:30 cas oficialniho srazu, uz nas na nadru stoji skoro 15. postupne se vsak schazime vsichni, luke srabsky bez akordeonu a s jednou rukou volnou!, pan profesor s novym sestrihem, vimmi s mamou kupujici male svaciny, mari pozdeji nez vsichni ostatni...

7:50 nasedame do vlaku smerem na sumpr, usedam do vagonu s pidikem, pepcou, tukankem a vimmi, zbytek existuje nekde jinde..

odted ignoruju casy, selhala mi pamet..

my vybavenejsi vytahujeme svaciny, pida tvrdi, ze nas nesnasi. nesnasi nas mozna i ty deti kolem, co sedi na zemi a poslouchaji nase vylozene nerytmicke mlaceni do bubnu vareckama...

projizdime unicovem, chlameme se napisu na baraku: "disko radia ruby, 4 km odsud!". prejmenovavame unicov na horni dirov.

najednou se vsichni sbali a zdrhaji ven. je nam to nejaky podezrely, tak se sbalime a zdrhame taky. udelaly jsme dobre, je tu vyluka, stejne jako na lonskym vylete. naprosto nepochopitelnym zpusobem se nacpeme do dvou autobusu a premyslime, jestli ty nohy, na kterych stojime, jsou skutecne nase. ja sedim na odpadkovym kosi, zavalena nespocetnym mnozstvim batohu, neschopna pohybu. vyhled mam akorat na ctouciho pana profesora na schodech, tricko pani profesorky nebo vlasy sedicich lidi. a tak koukam do tech batohu...

v nejaky vesnici hodne zajimaveho jmena (tak zajimaveho, ze si ho proste nepamatuju..) nasedame do vlaku a uhanime asi pet minut do sumperka, kde tento vlak konci. tak prestupujeme na vlak connex. koukam na to jak nudle z polivky, vlacek se cvakackou na listky a sedackama jak v mhd sem fakt jeste nevidela.. hacame s vimmi na zemi, vedle nas se vyskytuje pani s kocarkem. vimmi ji (co taky jinyho..), pani otaci miminku hlavu, aby ji na to jidlo neslintalo..

konecne je tu rapotin! vypadavame (doslova..) z vlaku a pokousime se spocitat pomoci nasich cisel ve tridnim vykaze. ne, ze by si to svoje nekdo pamatoval.. kazdopadne sme tu asi tak priblizne vsichni a upalujeme smerem rekreacni komplex losinka.

po ceste, ktera byla v pomeru k vaze nasich krosen silene dlouha, se dostavame do kempu a zakempime to pred hlavni budovou. mimochodem, v restauraci naproti jsme si vsimli uzasne trampoliny.. ale o tom az dal ;). obhlizime areal a nadavame na ten nechutnej kopec. asi po 20 minutach, co se nic nedelo, vytahuje dejv rechtacku a ukecavame pospu k vytazeni kytary. kdyz ji konecne vynda, pi prof tridni zaveli k odchodu na ubytovani...

krasne, luxusni a popsane chaticky nas vitaji s otevrenou naruci, nejmenovani spoluzaci nadavaji, me srdce trampa plesa. aaach! dojem z tohoto romantickeho prostredi kazi pouze beton po celym kempu (neni nad rozbahnene cesticky..) a umyvarky zarici novotou. ale tak co, nemuzem mit vsechno, ze.

po neskutecne dlouhem volnu (asi pul hodky?) vyrazime na pesi pochod. prochazku po okoli..

nechapu, ze vetsina lidi nechape, ze nejvhodnejsi boty do lesa jsou kristusky..

prochazime rapotinem, kde na kazdym rohu visi na krizi ten atlet s hlavou v podpazi, modli se zenska s kapuci nebo se tam proste vyskytuje nekdo podobne svaty.. usuzuji z toho, ze tu lidi musi byt skutecne uzasne pratelsti, hodni a laskyplni a zacina se mi tam libit. to ovsem jen do te doby, nez potkame chlapa, ktereho vubec nezajima, ze me jeho pes chce sezrat..

brzy opoustime vesnicku a prechazime pres kraasnou louku. luke, dudu a pan profesor nadsene leti mezi kvety se zapnutou makro funkci na svych digitalnich fotoaparatech, div si nozky neprerazi. zas az tak krasna ta louka teda ale nebyla..

plazime se dal, s vimmi a pi prof, jako posledni. za zvuku sex pistols a zony a v mem pravem ousku zacinam registrovat pritomnost kameramenu.. bzze!

uspesne jsme vesli do lesa a vystoupali prvni kopec. se silami v koncich se dozadujeme prestavky. byla nam velkoryse doprana.. celych pet minut! pote se vydavame behat do lesa a sbirat papirky se svym a dalsim jmenem, abychom se rozradili do skupin. hm. predstiram ze bezim a ctu papirky.. nika, verca, jirka..same krasne zdrobnelinky a ted konecne... eva! grrrrr

po mensich neshodach pojmenovavame nasu grupu jako dusene sisky na celeru. predseda mne zvolil kapitanem. tise doufam, ze to aspon znamena, ze nebudu muset nic delat...:P

a skutecne.. bezni clenove skupiny si zavazuji oci a pokousi se mne najit po sluchu. vydavam tedy nas smluveny signal "paaaaaank!paaaaaank!" a vubec si nepripadam jako pako, dyz si tam tak rvu jak na lesy...

po chvili se nase role obrati a elie s vimmi maji za ukol dovest mou oslepenou osobu na urcene misto. jde to celkem dobre, jen misty se ozve nejaky desivy krik. "co to bylo?" "toho si nevsimej, to se jen jedna zabil..."

vylezli jsme dalsi kopec a devcatka mi povidaji, ze si jiz mohu rozvazat arafatku na ocich. udelam to a prodelam mensi mrtvicku. koukam dolu na docela strmy svah pokryty kluzkym listim.. mamiiiiii!

stale se potacime lesem, stale do vetsiho a vetsiho kopce...pres baziny, pres koprivy.. ten napad s privazanim adelky ke stromu se nakonec nezda byt az tak kruty ;)

uplne vyflusli se doplazime nahoru a pocneme hazeti siskami do pseudokruhu z vetvicek, pod prisnym dohledem neodbytnych paparaziiu. moc nam to nejde. pan profesor prichazi s revolucni teorii zalozenou (samozrejme) na fyzice. prej si mame spocitat uhel a potrebnou energii a bla bla bla... jak se ovsem o par minut pozdeji muzeme presvedcit, v praxi to vubec nefunguje ;))

.

inu postoupime dal. po chvili nas na skororovince cekaji dalsi krasne hry. napred mame najit nekolik provazku. nenachazime. chodime kolem a koukame. nic. porad nic. az mira jez hazela ockem po panu profesorovi nachazi ony slavne provazky v jeho kapse. a utika s nimi pryyyyc. dav za ni. mirush se po chvili vrati cela od prachu.. pry poplivana...ach aaano, jsme kruti, ale co by clovek neudelal pro body, ze.

prvni ukol s provazky je namerit presne metr. dusene sisky na celeru vyuzivaji mych 92 cm sirokych boku. nas metr je sic skorometrovy, ovsem nenapadlo nas, ze je treba odevzdat ho brzo, tudiz mame smolika.

dalsi ukol s provazky mi usel, stejne tak jako to neco s kartickama, takze srry, kazdopadne to zcela jiste bylo velice interesantni ;))

prechazime vysoce frekventovanou mnohoproudovou dalnici a zlehka mirime pres marsikov, kde je nejzajimavejsi veci slepice u traktoru, do losin.

usedame ke krasnemu kostele, ktery opravuje zel neprilis pohledny delnik a premyslime, kam zamirit. s vimmi se shodneme na patraci vyprave po zradlu a wc. ovsem nenapadlo nas zeptat se nejakeho domorodce na cestu a tak prochazime cimdaltim neuveritelnejsimi kouty..

wc bez w by se sice nejak naslo, ovsem s jidlem je potiz, a tak se po dalsi chvilce objevne plavby vracime do puvodniho pristavu. tam ji kazdy a vsichni se radi deli ;)). lezime u krasneho potucku, sviti na nas slunicko, semtam nekoho prejede kamion, pohodicka jak ma byt.

nastava cas navratu do rachotina, neochotne se zvedame a zvykame adin hrasek. cestou po losinach potkavame mnoho krasnych hafanku, konicky, cerny kocicky, sadrovy trpasliky...

raj zoofilu a podobnych. jista rodina ma dokonce za zahradce zbudovany sklenik ne nepodobny hrbitovu.. zidli na peru snad uz ani nezminuju.. v centru mesta je uzasny obchod s textiliemi daja. takove nadherne satovky s takovy krasnymi oldschool vzory jinde nesezete. hadame se s defcaty o ten nejskvelejsi kus, cosi tmave modreho se svetlymi kytickami, velikost x na sedmou l. stale se nemuzeme dohodnout a pan profesor nas jiz zavistive odhani pryc. fnuk.

doputovavame k laznim, ci co, dozvidame se, ze tu adelka kdysi vyhrala prvni misto v orientaku (pry od slova orientovat se, ne orient) a vracime se zpet do centra. odtud stale podel reky, evropskeho veletoku, jez zrejme ani nema jmeno. chut projit se jim mam ovsem velkou. zustala nenaplnena.

s vimmi jdeme samozrejme posledni. v losinskym parku na nas vprostred kopce ceka lemra tukan. pry ji mame pomoct najit zachod. inu, mame praxi, tak se do toho poustime.

pozdeji prechazime silnici a ohlusi nas uzasny zvuk motoru nadhernych chopperu. slintame. za neustaleho slintani dochazime az k rachotinu a zapadame na chatky. leziiime, leziiime. po chvili zacneme s pepinkou ladit fletny a chatka se pomalu vylidnuje. vylidnuji se take, neda se to poslouchat. aktivisti hraji dole na hristi fotbal, tak se jdu podivat. vsede me to velice bavi. opravdu! jenze moncza si pousti z filipova mobilu nejaky hypermodni melodie, a to se neda poslouchat jeste vic jak sopranova fletna.. .. nastesti brzy prichazi odchod na veceri.

cestou premyslim, jesi pri mym stesti bude spis hrachova kase nebo koprova omacka, kazdopadne jsem prekvapena. gulas je sice trosku ridky, ale chutna skvele. s horkym cajem je to uz trocha horsi.

brzy po papu nastavaji dalsi hry. jiz kultovni mlaticka, zajimava predevsim tim, ze kazdy z nas dostava jemno nejakeho sveho spoluzaky. takze, kdyz napriklad pospa zrave pospa, dejv, teda vlastne honza, bezi zmlatit marcu.. jako dalsi krasna hra prichazi jedinecny kanal. pointa, resp. cil hry, mi sice nejak usel, to zrejme nebylo nejdulezitejsi. mezi krasnymi vyroky typu:"ja neviim, kanaal!" se napriklad dozvidame, ze dejv poziva technicky lih a jirka zidle..

drive nez na kraj spadne tma, vytahuje adelka testy. otazky typu jak se jmenuje starosta tehle diry a kolik ma obyvatel (rachotin, ne starosta, prestoze to by rozhodne bylo zajimavejsi..) sice se sice nezdaji byt z nejjednodussich, ale dusene sisky na celeru jsou nebyvale kreativni. kreativita nas (hlavne mne, jelikoz sem basnik ;) neopousti ani pri posledni ukolu, tvoreni velke poezie. zde nemohu necitovat vytvor ruzovych plysaku:

(citace neni presna)

rapotin rapotin

asi se tu zapotim

losiny losiny

to sou zlaty prciny

rapotin rapotin

korenka si vyfotim

losiny losiny

pojedu dom bez viny

prvni misto ovsem vyhravame beztak my s nasi uzasnepoetickovesmirnebarevnou basni, kish kish, he-ec! plysacci se umistuji tusim druzi, basen psana velkym filozofem na odpakovym kosi na tretim (mozna je to naopak, dyztak srry) a na poslednim miste krowaczek s nejakym desnym crapem. lala.

oblekla nas temna kapuce punkove noci a prichazi nocni bojovka. obecne je mam moc rada, takze se tesim. mam proc. yettiho chlupy rulezzzz! plazime se do kopce v listi, semtam nas prasti nejaka nizka vetev, sbirame bily papirky a manervujeme tise, at neprilakame nemilosrdne svetlo krutych strazcu. v prvnim kole koncim zcela regulerne po trech minutach, takze mi to druhy prichazi celkem vhod. tentokrat zacinam z vrchu, valim sudy az do hnizdiste chlupu, napechovavam si kapsy. vedle mne dycha tom a vimmi. dlouhe minuty se posouvame dopredu po centimetrech. tom zahy vypadava. atmosfera houstne. par minut lezime bez hnuti. vimmi uz to nevydrzi a lehce soupne nohama.. je na miste mrtva. stale lezim a tisknu hlavu do rozemletych listu a bahinka. najednou zacne les kousek nade mnou krizovat bilozluty plamen asi ctyr baterek. "kdo jsi? hej, kdo ses?" zvedam hlavu..oslepuje mne svetlo. svineeee!

hra konci a prichazi vecer. soupeme se do chatek a pomalu usiname..

[ja vim, ze lhat se nema... ale sem si proste rikala, ze tu nejzajimavejshi cast vynecham, tak srry, no ;))">

to be continued.. este mam v zasobe dva dny, taxe teste ;))

Komentáře